Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

*Smrk*

27. února 2011 v 19:48 | El |  Deník
Někdy mi přijde, že sem hrozná citlivka. Když mi bylo deset let, jeli sme do školy a na silnici ležel mrtvý ježek. Brečela ssem. Když mi bylo jedenáct, umřel mi pískomil. Brečela sem. Slyšela sem poprvé jednu skladbu na housle. Brečela sem. Můj pes si po měsíci trénování konečně sedl. Brečela sem. Před několika dny mi umřela babička. Nebrečela sem.
Babička je tvrdohlavá. A v některých věcech hodně hrdá. Nechce aby jí někdo pomáhal když si myslí že to zvládne sama a v žádném případě nechce nikoho otravovat. Je jí (teda vlastně bylo) 88 let a skoro nechodí, má takové chodítko protože berle odmítla, když s nimy jednou spadla. Nikdo jí už nevyvrátil že když se to stalo jednou a ještě když šla ze schodů, tak že se to už nemusí stát. radši několik týdnů skoro nechodila a pak dostala chodítko. Jenže s tím chodítkem to taky nedopadlo slavně. Dělalo jí potíže se s ním naučit chodit, ona nemá moc ráda nové věci a těžko si na ně zvyká. Nakonec to ale zvládla (celé rodině už tekly nervy tak, že ani bazén by na to nestačil). Jenže opět se projevila babiččina povaha. Ona prostě nebude chodit na ten záchod co má hned u ložnice protože nefunguje a někdo by to ráno musel vynést. Ona prostě půjde na ten, který je do schodů a ještě je to na druhém konci domu. Spadla. A už nevstala.
Samozřejmě jí vzali do nemocnice kde zjistili, že má zlomený krček u nohy. Ani jí nechtěli vzít na operaci protože má nemocné srdce a odvápněné kosti. Nakoenc ale operovali a dopadlo to dobře. Když sme tam byli za tři dny po operaci, vypadala hrozně. Brečela sem.
Za dva týdny nato umřela. To sem nebrečela.
Je mi hrozně. Brečím u takových věcí jako je přejetý ježek (kterého ani osobně neznám) ale u vlastní babičky nebrečím. Vídala sem jí tak třikrát, čtyřikrát do roka ale to je jedno. Je to moje babička. Nemám žádnou jinou. Teď už nemám žádné prarodiče, ona byla jediná. Vždycky se ptala jak se mám, co dělám a všechno chtěla vědět. Každý den volala jak se s bráchou máme.
A teď tu není. Mamka to vzala strašně dobře. Brečela chvíli, šla si dát cigaretu a silné kafe a potom si sedla k počítači a pracovala. Jakoby se nic nestalo. Jen potom byla taková skleslejší. Teď už jí to přešlo úplně, mluví o tom všem klidně a v pohodě. Jakoby se nechumelilo. V úterý jedeme na pohřeb a já vůbec nevím co od toho mám čekat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leela Leela | Web | 23. května 2011 v 19:49 | Reagovat

Když mi umřel děda a máma mi to řekla, tak sem taky nebrečela. To až po nějaký chvíli když mi to asi došlo. A na pohřbu sem zase pro změnu brečela jak blázen :D. Ono je to občas tak, že tě rozbrečí věci co skoro nic neznamenaj a pak když se stane něco velkýho a smutnýho prostě tě to zarazí a ani brečet nemůžeš..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama