Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

No smoke! Please...

20. března 2011 v 16:49 | El |  Myšlenky a názory
O tom, že kouření škodí, ví dneska úplně každý. Malé děti, co sledují televizi, ze to dozví od takových těch obrýlených pánů, děti, co umí číst si to přečtou na každé cigaretové krabičce co uvidí v obchodě a nakonec, vždyť se to učí i ve škole. Je pro mne tedy záhadou, proč tolik lidí kouří.
Kolikrát už asi viděli obrázek plic kuřáka a nekuřáka. Kolikrát se rozkašlali tak, že nemohli řpestat. Kolikrát vyšli pár schodů a jejich plíce už to nezvládaly. Kolikrát si už řekli "Tak dost, končím s kouřením!". Jenže pak přidje první slabá chvilka a oni si zapálí. A znovu. A znovu.
Moji rodiče kouří oba, kouřili vždycky, co si já pamatuju. Mamka tak středně, a táta je silný kuřák. Půl hodiny bez cigarety nevydrží. Takže jet s ním v autě je dost utrpení, protože obvykle si zapálí tak čtyřikrát. Sice si stáhne okýnko ale to moc nepomůže, je to pokaždé cítit po celém autě. Když sem byla mladší, vždycky mi vynadal, že si stahuju okýnko a to já nechápala, vždyť je to přece nezdravé, čuchat ten kouř. Pasivní kuřáci vdechují ještě více škodlivin, než normální kuřák.
Mamka, ta si obvykle zpálí s ním, ale nikdy mi nevynadá, že si zacpávám nos a házím po ní pohledy opovržení. Ale o tom, že by přestala kouřit, asi neuvažuje...
Vlastně, kouření je strašně sobecká záležitost. Jednak ten kouř vdechují všichni lidé kolem vás a kouření už není jen poškozování svého těla, ale těla těch druhých. Když to hodně přeženu, tak ublížení na zdraví. Rodiče tím učí své děti podobnému návyku v dospělosti, často děti kuřáků začnou kouřit už hodně brzy. A taky, rodiče by měli myslet na své děti taky v tom, že je ptřebují, že si přejí, aby s nimy byli co nejdéle a tím, že začnou kouřit, si na životě moc nepřidají. Třeba moji rodiče, nejsou zrovna nejmladší. Mamka měla mě a bráchu, už hodně pozdě a táta je o pár let starší než ona. Oběma jim je přes padesát a mě je nějakých těch -náct. Spíš vypadají, že by mohli být moji prarodiče, než rodiče. Táta nebývá nemocný, chřipku jen tak nechytne a když ano, přechodí to. Zato má ale vysoký tlak a cholesterol a jeho rodiče umřeli hodně mladí na mrtvici a infarkt. Doktoři mu řekli, že když to půjde dobře, věkem bude někdy mezi nimi. Takže zhruba tak ještě 3-4 roky než se dostane na tu věkovou hranici. A to je hrozné. Je to tak strašný pocit, dívat se na něj, jak se pořád rozčiluje, spí 4 hodiny denně a ještě k tomu kouří jak fabrika. Když za ním někdy zajdu a sednu si k němu, prosí ho, aby přestal kouřit, alespoŇ to omezil, obvykle mě seřve. Nebo řekne něco v tom smyslu, ať si hledím svého. Když sem mu koupila náplasti s nikotinem, vyhodil je. Žvýkačky taky. O elektronické cigaretě nemluvě.
A já se mu jen snažím pomoct...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nicole* Nicole* | Web | 20. března 2011 v 16:56 | Reagovat

kouřila jsem jen chvilku a jsem ráda, že jsem s tím sekla

2 Brynth Brynth | Web | 20. března 2011 v 17:02 | Reagovat

Vím, o čem mluvíš. Můj strejda, kterého jsem měla moc ráda, zemřel na rakovinu plic. Když mu ji zjistili, bylo už, bohužel, moc pozdě....
Starosti s tatínkem chápu, je mi jasné, že o něj máš strach. Nedivím se. Třeba u mě je to stejné, když projevím starost nad tím, jak se honí můj tatí, obvykle taky dostanu vynadáno.
Bohužel, dokud sami rodiče nebudou chtít změnit svůj život, my s tím nic neuděláme =(

3 Lady Ettel Lady Ettel | Web | 20. března 2011 v 22:21 | Reagovat

krásně napsané..máš pravdu je to hrozně sobecké..bohužel, když s tím lidé začnou, tak si to neuvědomí, ale potom, co jim to začnou ostatní vytýkat a klást jim takové ty rady na srdce, je pozdě..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama