Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Nostalgie

12. března 2011 v 20:05 | El |  Deník
Někdy mám pocit, že naše rodina se doopravdy vyžívá v oslavách. Sotva dva týdny od toho, co babička odešla, máme další oslavu. Teda, ne že by pohřeb byla oslava ale naše rodina tak pojme nakonec každou událost. Tentokrát to ale bylo veselejší, byli narozeniny. Ten věk už ale tak veselý nebyl, byli to šedesátiny jednoho mého strýčka. Mám těch příbuzných tolik, že někdy pořádně ani nevím, kdo se jak jmenuje. Takže když sme v klasické čtyřčlené sestavě dorazili do restaurace (dokonce sme ani nebloudili) byla sem překvapená, kdo že je ten oslavenec. Celou dobu sem si myslela, že je to někdo jiný.
Fakt mě mrzí, že sem tam neměla foťák protože ty dva dorty co dostal, doopravdy stály za to. Ani jeden nebyl sladký. Jeden byl velký traktor z paštiky a nějakého bůchvíčeho, tráva byla ze salámů a sýrů, a druhý dort byla podkova, z nějaké pomazánky a veky. Vypadalo to úžasně.
Můj bratr, byl jako neřízená střela. Viděl jídlo. A žral. Předtím mě upozornil, abych mu připomínala že nemá tolik jíst ale když sem se ho snažila ubránit od druhého talíře brambůrků, málem mi jednu natáhnul.
Byla to dost opulentní hostina. Šunková rolka, polévka, hlavní chod (to byli tři jídla na výběr), zákusek, pohár, řízky a samozřejmě spousta věcí okolo. Není divu že valná část mojí rodiny trpní minimálně nadváhou. Táta tam byl jeden z nejhubenějších mužů, a to má už taky nějaké to pivní břicho. Ale pořád to jde. Když se tak koukám na své příbuzné, děsím se toho, jak budu vypadat v šedesáti letech. Doufám že ne jako vejce na nožičkách...
Mám vzorného taťku, jako jediný z chlapů se neopil (toho pánbíčkáře nepočítám, ale ten si taky někdo slušně přihnul). Bratr se taky nějak extra nepustil do konzumace ředěného ethanolu, ale ten dost váží, s ním to nic moc nedělá. Mě se začala motat hlava už po přípitku, ale to byl to tím že to bylo na lačný žaludek. Teda doufám, zas taková padavka nejsem.
Nakonec sme byli třetí, kdo odjížděl. Museli sme prostě počkat, dokud neodejde někdo před námi, mě by to bylo hrozně blbý. odjíždět první. Z toho čekání sem byla dost nervózní, měli sme jet přes Nový Bidžov kde dneska byla nějaká ta demostrace nebo co. Hrozně sem to chtěla vidět, nějakou tu bitku, jako v televizi. Nevím proč, hrozně mě to lákalo, jakobych pak byla nějak důležitá, že sem to viděla. Takež sem nakonec byla mírně rozčarovaná, že se nic nekonalo. Taková škoda!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Ettel Lady Ettel | Web | 12. března 2011 v 20:47 | Reagovat

Taky bych se pořádně najedla..prostě takový plný stůl jídla jen si vybrat..na těch dortech bych si asi nepochutnala, ale pohled na ně musel být zajímavý..jinak ti celkem závidím, že máš takovou velkou rodinu, i když oslavy a rodiné sešlosti musí někdy lezt na nervy, ale rodina tě vždycky podrží

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama