Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Praštěná radioaktivní muchomůrkou

17. dubna 2011 v 18:49 | El |  Deník
Mám pocit, že začínám být mírně hysterická.
Celý tenhle týden byl vůbec nějaký divný. Cítím se jak feťák protože moje nálada je chvílemi na bodu varu Fahrenheitovi stupnice, kdy se směju naprostým blbostem a za několik minut se koupu v tekutém dusíku, hluboko pod bodem mrazu a štěkám na každého, kdo poruší mou osobní zónu minimálně tři metry odstupu. Okolí je na to naštěstí zvyklé, ale některým příbuzným už ze mě tečou nervy. To je totiž jediné co mi jde, naštvat lidi kolem sebe, vyčerpat je na pokraj nervového zhroucení a pak se ještě divit, copak že se jim to stalo, že vypadají nějak přejetě.
Taky zjišťuju, že geny mých rodičů, pedantských osob zaměřených na pořádek, se schopností vidět i neviditelné skvrny, se začínají projevovat. Já uhlazuju ubrusy, srovnávám záclony, rovnám knížky a bratra nutím, aby po sobě odnášel talíře co použije. Docela mě to děsí, na rodičích sem vždycky nesnášela ten přehnaný důraz na čistotu a pořádek, a najednou zjišťuju, že jim začínám být podobná. Přitom na mém seznamu "Co v dospělosti nedělat svým dětem" je jedna z vysoko postavených položek právě "Nechutné buzerování a pobízení k neustálému úklidu". Je docela bída vidět, že ze mě roste věrná kopie mé mamky s prachovkou z barvného peří v ruce.
K mému psychickému nepříliš dobrému rozpoložení se přidává i fakt, že co nevidět budu mít narozeniny. No jasně, narozeniny má každý rád. Jenže já ne. Nikdy sme doma nedělali oslavy, protože já nemám koho pozvat (a můj bratr ostatně taky ne, slavíme narozeniny ve stejný den, což je někdy dost otravné ale zároveň i výhra, nemusím "slavit" narozeniny i jiných členů rodiny příliš často). Někdy sem si představovala, jaké by to bylo, kdybych měla taky takovou kupu kamarádek jako mají všichni kolem mě, jak bych je pozvala k nám domů, udělala takovou tu pyžamovou párty, jak je vždycky ve filmech a koukaly bychom na nějaký film na který bychom měly zakázáno koukat. Jenže tohle se mi asi nikdy nesplní. Kamarádky vlastně téměř nemám a pochybuju, že nějaká by chtěla přijít k nám domů, pod dozor mých rodičů a do mého malého nevkusného pokojíčku. A vlastně je to dobře, já o to ani nestojím. Nakonec, sem se svými okolními vztahy mimo rodinu celkem spokojená, kamarádku mám a to dobrou, tak co řešit? A že se s ní vlastně nesmím vídat, to je jen detail.
Jo, takže prostě narozeniny nemám ráda. A navíc, moje starší nevlastn ísestra i se svojí rodinou se u nás začíná slušně zabydlovat. Takže na Čarodějnice u nás určitě bude, protože přece máme zahradu a narozeniny s námi jistě oslaví, sme přece jedna velká šťastná rodina. Mě z ní ale laskavě vynechte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 17. dubna 2011 v 19:02 | Reagovat

taky jsem mívala jen jednu kamarádku, ze které naši občas nebyli nadšení... pak přišla střední, na chvilku se to ještě zhoršilo, ale pak nastal asi nějaký zlom, nebo já nevím... a najednou je to všechno úplně naopak... a je to docela fajn. ale... já k tomu musela dospět. třeba na tom budeš podobně ;o)
jinak, kolikáté narozeniny máš slavit, smím-li se zeptat?

2 sametovej slon sametovej slon | Web | 17. dubna 2011 v 23:29 | Reagovat

tak! rozdávat lidem bonbóny zato, že já jsem zase o rok starší, to mi nešlo na rozum už v mateřské školce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama