Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Something like a...moje sestra!

1. května 2011 v 9:18 | El |  Deník
Tak by mě zajímalo, jestli jsem doopravdy tak nepřejícná, zlá, vztahovačná a já nevím co ještě, jak mi to včera řekla mamka.
Celý včerejšek by se dal shrnout jednou větou, která by mi i po deseti letech zhruba řekla, jak sem se celý den měla.
Byla u nás moje sestra.
Bylo ode mně naivní myslet si, že alespoň na 30. dubna by si mohla dát pokoj. Jasně že si nedala. Máme přece velký dům, zahradu, ohniště a krásný altánek, tak co by něpřišli opéct si buřty a pobavit se? Na Vysoké se za vstup přece platí, a my jsme rodina. Není to super, jen tak i k někomu vlézt na 8 hodin 50 minut a zadarmo vyžrat půlku spíže?
Dobře, to už trošku přeháním, sem až moc kousavá. Ale co, tohle si stejně nikdo z mých příbuzných nikdy nepřečte.
Zažila sem nejhorší 30. duben mého života. Celý den sem se nemohla na nic soustředit, protože jsem prostě tušila, že oni přijdou. Ještě ke všemu měla přijít i moje druhá sestra, jenže tu mám moc ráda a děsila mě představa, že budou v jedné místnosti i s tou druhou. Protože Pavlínka mě jaksi svojí přítomností neodpuzuje a Šárka ano, což by mohl být značný problém. Navíc Pájiny děti jsou nehorázně roztomilé, kdežto Šárčiny ani omylem. Žel bohu, vrazili do baráku téměř na minutu stejně.
Ikdyž vlastně to bylo štěstí, koncentrovaná kyselina sírová byla zředěna neutrální kapalinou.
Od Páji sem dostala dárky k narozeninám, a až přehnaně sem jí děkovala a tvářila se strašně šťastně, aby Šárka viděla ten rozdíl, až mi dá nějaké hnusné korále co prodává. Teda, nejsou ošklivé, jen se mi k ničemu absolutně nehodí. A já jak nemám cit pro módu, tak u těch obřích náušnic vážně poznám, že se mi to nehodí k černé mikině. A navíc, jsou to ty dárky které patří do kategorie "Na, tohle už nepotřebuju". K minulým narozeninám mi dala růžové (!) naušnice ze kterých se loupal lak a k Vánocůlm mi dala držák na šperky, kterému se jedno ramenu nalomilo. Jistěže nečekám bůchvíjaké dary, vlastně od ní nechci absolutně nic ale dát mi něco, co je rozbité, případně jí to leží na skladě dva roky a je jasné že se to neprodá a myslet si, že mi to nedojde, to mi přijde jako z nějakého filmu o tchýních. Vždyť mi proboha mohla říct, že mi nic nedá, a hotovo. Bylo by to lepší.
Celý včerejšek nemohl zkončit jinak, než že se všichni bezvadně bavili až do noci a já byla zavřená u sebe v pokoji a už sem neměla co uklízet. Když sem naštvaná nebo mě něco mrzí, často si uklízím pokoj. Jenže v něm nikdy není dost velký bordel aby mi to vydrželo déle než půl hodiny. Ale nakonec sem to nějak přežila. Jenže za čtyři dny mám narozeniny, a to už ani mé nejvíc naivní já nemůže předpokládat, že by se tu neukázala s dalším otlučeným držákem.
Asi vypadám, jako ten nejnesnášenlivjěší člověk na světě, že? Jenže ikdyž sem píšu takovéhle věci, moje sestra si stále myslí, že jí mám docela ráda. Sice nejsem příliš přívětivá, ale zase není chytrá, ani normálně inteligentní, takže to vážně nepozná. Cha cha, je to tak divný pocit, poprvé v životě nemít někoho ráda a napsat o něm, že je idiot!
PS: Zmínila sem se o tom, že je nevlastní?
PPS: Ale ono je to vlastně jedno...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Copyrights TEAM || Wendulka Copyrights TEAM || Wendulka | Web | 1. května 2011 v 9:26 | Reagovat

Tak to mě mrzí. Já mám mladšího bráchu a ten se zase pořád chová jako malé děcko...

2 Copyrights TEAM || Wendulka Copyrights TEAM || Wendulka | Web | 1. května 2011 v 9:30 | Reagovat

Jojo, já vždycky, když vidím Gabču, tak si říkám...Blake Lively xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama