Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Červen 2011

Arrivederci

15. června 2011 v 12:50 | El |  Deník
Mám pocit, že tyhle prázdniny budou za trest. Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale fakt chci, aby už bylo kruci září! Nechci zažít tyhle příšené dva měsíce, těch osm týdnů, těch šedesát dnů. Radši bych se na všechno vykašalala a ještě chvíli zůstala ve škole, alespoň chvíli, ikdyž je to taky hrozný. Zvlášť v poslední době mě to už nebaví, a to mi škola nikdy moc nevadila. Ale jak se všechno horší, tak člověka už nebaví nic. Teda alespoň to je můj případ, přecházm od jedné věci k druhé a u ničeho nezůstanu. Musím doufat, že se to zlepší, protože když už ty prázdniny budou tak nudné, chci se alespoň připravovat do školy, jelikož tohle vysvěčení bude vážně otřesné. Překvapuje mě, že rodičům to moc nevadí. Čekala sem, že až začnu domů nosit horší známky než jedničky, maximálně jedna minus, přestanou mě brát jako tu hodnou dcerušku. A ono nic. Ale ne, že by mi to vadilo :D Moje ségra mi asi v deseti letech dala knížku o tom, jak si vychovat rodiče. Pamatuju si, že v části věnované školním výsledkům byla rada, že máme soustavně nosit špatné známky a tím si rodiče vycvičíme. A když náhodou přineseme známku lepší, budou radostí bez sebe. Ne, že bych se nějak snažila je vychovat ale ono to vážně funguje :D Ale nemám se čím chlubit, ty moje výsledky si nikdo za rámeček nedá. Ale každý hold nemůže být geniální. Jak říká naše češtinářka "pokud nám něco nejde, dáváme ostatním velký dar tím, že oni můžou ukázat, jak jsou v tom dobří". Problém je, že obvykle sem já jedna z nejhorších, kdo teda ukazuje mě, jak sem v nečem dobrá? Asi mi hold jde jen to, že mi nic nejde. Taky dobrý...
Ale nechme toho stěžování. Tíhle článkem se s vámi všemi, s tímhle blogem, touhle stránkou a touhle klávesnicí (a jistěže myší) loučím. Absolutně netuším, kdy se tu zas objevím, možná za dva týdny, možná za měsíc. Hned jak přijdu, dám o sobě vědět, a mrknu se ke všem milým přispěvovatelům, co je u nich nového. Tak se držte, v tohle nespravedlivém světě:)

A všechno je v...

9. června 2011 v 16:32 | El |  Deník
Tak to je doopravdy výborné. Naprosto skvělé. Věděla sem, že tyhle prázdniny budou dost nudné a nezajímavé. Ale že budou až takhle, s prominutím v prdeli, to sem si vážně nemyslela.
Zrovna nemusím lidi, kteří si pořád na něco stěžují. Momentálně je mi to ale jedno, klidně si budu stěžovat až do aleluja a tak dlouho, jak budu chtít. Když už teda nic jiného. Vlastně ani nechápu, proč to sem píšu, když nechci říct pravou podstatu celého problému, a tak tu asi celou dobu budu plácat nářky na ten krutý a nespravedlivý svět. Jenže co taky plácat, když žiju tak strašně nudně, že už to možná víc nejde. Taky máte někdy ten pocit, že je všechno pořád stejné a nic se neděje? U mě je ten problém, že když už se teda něco stane, tak zase nemám náladu do čehokoli se pouštět. Mě se hold náhoda nezavděčí. To mi připomělo, že sem zrovna před pár dny dočetla opět Twilight. Nejsem nějaká přehananá fanynka, vlastně se o to moc nezajímám, jen sem chtěla vědět, co je na tom tak zajímavého. Ale to teď nechci rozebírat. Jen mě zaujalo, že Bella je naprosto tuctovým příkladem hrdinů, kteří jsou naprosto obyčejní, ne-li podprůměrní svými vlastnostmi a schopnostmi a vzhledem si také moc nezadají. Kdyby se někde spočítalo, jaká je pravděpodobnost, že takovou tuctovku potká něco neobyčejného, nejspíš by všichni průměráci měli za partnery upíry, rodiče byli ve skutečnosti zachránci světa a on sám by jim v tom měl pomáhat, protože to jako jediný se svojí supertajnou schopností zvládne. Tak už by to konečně mohlo potakat i mě. Alespoň ta supervlastnost.
Jo, mimochodem, kdyby to někoho zajímalo, tak z toho, že prázdniny budou děsné výplývá, že asi tak od příštího čtvrtka tu nejspíš minimálně dva týdny nepřibyde žádný článek. Někdo by napsal, že se to tu "pozastavuje", ale já přece nemám žádný "Cool bloQísek", takže to berte prostě tak, že sem třeba letěla na okružnou cestu Mléčnou dráhou :)

Projektový týden

6. června 2011 v 16:45 | El |  Fotky
Co sem tak zjišťovala, většina škol a gymplů kolem mě nevede monotematické dny a týdny. Mě to přijde jako docela dobrá věc, pokud je pěkné téma. Jednou, to bylo ještě někdy v sekundě nebo v primě, jsme měli téma Malé věci kolem nás náš zeměpisář probíral kompas. To byla tak strašná nuda, že sem myslela, že tam v lepším případě usnu, v horším se se zvonkem už neproberu. Letos máme téma docela blbý, porovnáváme les a prales. To mi přijde hrozně stupidní, tohle by se mělo dělat někde u malých dětí, a ne u nás! Naštěstí (nebo bohužel) náš zeměpisář ale dává úkoly i docela kreativní a občas obtížnější, takže to tak hrozný snad nebude. Problém je, že já zítra nejdu na exkurzi kde budeme sbírat materiál a podklady na závěrečný protokol, za který dostaneme kredity do bižule. Fakt by mě naštvalo, kdyby mi je nedal, protože sem se na ní celý rok dost učila, takže nedostat takovou porci kredoušů by bylo fakt minimálně na pěst.
Dneska sme se celý den učili matiku a chvíli biologii. Vážně nechápu, jak sem to mohla tak dlouhou dobu přežít v blízkosti pravítek a kalkuklaček a následně ještě jít na zkoušky v ZUŠce. Ale bylo to v pohodě, matiku sem ustála a ze zkoušek mám 1. Ty výtvory co sme lepili ani nebyly tak obtížné, jak sem si myslela. Ale v poličce vypadjí i tak hezky.



Neuvěřitelné!

2. června 2011 v 16:39 | El |  Deník
Myslím, že nějaký lump přehodil všechny kalendáře na světě, protože přece není možné, aby byl už červen! Vždyť ještě před pár týdny začínal školní rok, nedávno byli Vánoce a přece není možné, abych měla narozeniny už před měsícem! Mám pocit, že sem za tenhle školní rok neudělala vůbec nic, co sem chtěla, a nějak sem nezvládla udělat ani to, co bych udělat měla. O prázdninách sem si říkala, že začnu chodit běhat, přečtu ty a ty knihy, začnu psát to a to, naučím konečně svého pesana nějaké jiné povely než "Piškot!" a tak dále a tak dále... Sem snad jediná, kdo naprosto podělal tenhle ročník školy, těhlě 10 měsíců? Projevím svou sobeckou tvář, a budu doufat, že ne.
Teď se dějí divné věci. Moje vlastní mamka (pokud se mezitím nevyměnila s nějakým svým skrytým identickým dvojčtem) mi napíše absolutně dobrovolně omluvenku na celý školní den. Naprosto neuvěřitelné! A to mě teď nechala chodit do školy s angínou a takovým kašlem, že i moje jinak klidná učitelka na výtvarku po mě loupala očima a div mě nevyrazila ze třídy, jak sem jí chrchlala do výkladu. A můj cholerický bratr mi div jdnu neubalil, když se musel potřetí zeptat fyzikářky, co že to říkala, když sem do toho pokaždé (jistěže omylem) začala kašlat. Jo, život je pes. Ale přesto se dějí zázraky. Dostala sem totiž trojku z matiky! Bože, konečně si zaregistroval svou úžasnou, hodnou, pilnou a milující ovečku. Díky ti! Zato si ale nakukal dějepisáři, že si za rok zasloužím krásnou dvojku. Žádnou krásnou dvojku, chci jedničku s odřenýma ušima! A taky že jí dostanu. Ukradnu někomu ze třídy desky s pracovníma listama a přepíšu je na svoje jméno, jelikož sem to celý rok tak trochu flákala a listy házela do koše - nebyli totiž nikdy potřeba, jelikož úžasná, hodná, pilná a milující ovečka měla z dějáku vždycky jedničku. A jestli i češtinářka s tou jedničkou cukne, tak já asi nakopu do... Klidně bych to napsala, ale beru si příklad ze svojí hrozně intelektuálně založené kamarádky a nemluvím sprostě. Vždycky mi to ale nějak uklouzne, a to nejsem zrovna sprostá. Hold na svojí Ann nemám, to je prostě machřice nad machřice...:D