Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Jenom na skok

23. července 2011 v 17:03 | El |  Deník
Uf! Když se koukám na datum posledního přidaného článku, e mi z toho docela smutno. Vážně mě mrzí, že jsem tenhle blog musela opustit na takhle dlouhou dobu, a že ho bohužel ještě opustit musím. Opravdu sem celé tyhle prázdniny neplánovala vůbec tak, jak se vyvrbily. Samozřejmě že v tom mají prsty rodiče, to ale není omluva pro to, že to tady chátrá.
Pokusím se tedy alespoň trochu vysvětlit, co se teď vlastně děje.
Doma se to spustilo ještě před tím, než se pod naši střechu dostal ten veledůležitý cár papíru-vysvědčení. Jsou oba co se týče školy velice zvídaví (kteří rodiče ne...) takže moje nevalné výsledky byli známé již s předstihem. Ono je ale něco jiného vědět je a něco jiného je vidět je vytištěné na úředním dokumentu. Takže okamžitě přiletěly zákazy typu "nesmíš, ani náhodou, nepočítej s..." a příkazy "musíš, okamžitě, dělej". Něco podobného už zažilo spousta lidí. Takže ještě před koncem školního roku sem byla poslána z domu, nejspíš abycvh zpytovala svědomí nebo abych se začala učit jako kdybych měla den před maturitou a nechala všechno na poslední chvíli. Očekávala sem, že je to za pár dní přejde, konec konců, není zas tak nenormální že rodičům na konci školního roku rupnou nervy. Jenže ono to nepřešlo a teď máme skoro půlku prázdnin a já se po měsíci dostávám na chvíli k počítači a pomalu už ani neumím psát písmenka, protože sem zvyklá jen na číslíčka, případně x či y když počítám matiku. Je to fakt lekce, příští rok ze sebe dostanu maximum, abych nemusela vytoužené dva měsíce prázdnin trávit tím, že se učím víc jak ve školním roce. A to že mám špatné známky neznamená, že na školu kašlu. Jen mi prostě nejde matika a fyzika. Ale to snad spoustě lidem, ne? Hlavně že nepropadám.
Takže při stručném vylíčení mé situace mi samotné dochází, že to takhle nemůže trvat příůiš dlouho a i při své spíše tišší povaze se asi vzbouřím. Divím se, že nejsem ještě o chlebu a vodě. Nejsem si jistá, jestli domácí vojna k něčemu bude a jestli mě třeba nepošlou do nějakého výchovného ústavu, ale už sem z toho unavená víc, než sem kdy byla. Život je pes. Ale něco s tím dělat musím.
Taky se mse vám chtěla omluvit, že sem o sobě tak dlouhou dobu nedala vědět, moc mě to mrzí a pokusím se se vojí situací něco udělat, pak snad bude vše jako dřív. Zatím opravdu netuším, kdy se opět ozvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leela Leela | Web | 24. července 2011 v 10:09 | Reagovat

Kruci holka promiň ale tvoji rodiče asi nejsou normální. Jasný nevidim uplně tvojí situaci, ale tohle mi připadá jak ve vězení kdyby si spáchala vraždu a ne když si domu přinesla jen špatný vysvědčení. Nepochopim vážně ne.

2 Michelle Michelle | Web | 1. srpna 2011 v 15:44 | Reagovat

to chtějí, abys měla samé jedničky? některý z učitelů by jim měl vysvětlit, že na gymplu je naprostá ptákovina hnát se za takovýma známkama... dvojky a trojky jsou tam normální, jedničky tak akorát z profilových předmětu a z hudebky s výtvarkou. já to tak měla taky a odmaturovala jsem bez větších obtíží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama