Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Září 2011

Cože?!

28. září 2011 v 9:34 | El |  Deník
čera byl takový zvláštní den. V úterý máme jen čtyři hodiny, což je super, navíc nemáme němčinu. Pak jdu na klavír, ten mi náladu trochu rozhodil, protože svojí učitelku moc nemusím. Ona je taková...dost rázná. Očekává ode mě hru hodnou virtuóza, ale já sem prostě na nástroje takové poleno (a to chci hrát ještě na housle) a ani jiskřičku talentu ze mě nevykřeše. Já, jakožto osoba citlivá sem se u ní pod nátlakem už několikrát rozbrečela, což jí vždycky smyje ten rozlícený obličej a dělá ze sebe největší kamarádku, což mě snad štve víc, než když na mě ječí. V tom se nápadně podobá mému tátovi. Tuhle se na mě naštval kvůli dárkům na Vánoce (u nás se vždycky řeší už v září nebo říjnu, často dražší dárky dostaneme s bráchou už s notným předstihem) a teď je na mě příšerně hodný a leze mi, s prominutím, do zadku. nesnáším to. V tohle případě si neumím vybrat, jestli je lepší, když je na mě úlisně milý, nebo když doma panuje tichá hádka.

Když sem se vrátila domů, tak mi mamka oznámila dvě zprávy, z toho jednu opravdu nepříjemnou. Budu chodit na doučování z matiky k naší třídní. Strašně mě tím naštvala. Já samozřejmě chci mít dobré známky a ať dělám co dělám, nedaří se mi to, ale doučování u naší matikářky? Děkuji, nechci. Mamka si myslí, že mi vadí ten punc blbečka, co chodí na doučko, mě ale spíš vadí to, že profesorka konečně shledá, že sem opravdu naprosto tupá. A to tedy sem. Vůbec nic si z matiky nepamatuju, ať dělám co dělám. S tím souvisí její druhá zpráva a to ta, že v pátek jdu do nějaké poradny nebo co, kde mi pomůžou lépe se učit. Asi to bude něco na způsob pedagodicko-psychologického poradenství, jestli to nebude ono. Nevím ,co si mám o tom myslet. Asi to stejně k ničemu nebude. Možná jen zjistí, že sem nějak retardovaná, nebo něco podobného. Na celém včerejšku tak bylo dobré jen to, že mi mamka sama do sebe nabídla, že mi nechá napsat papír abych nemusela na tělák. Nechápu, co se s ní stalo, že dobrovolně slyšela mé nadávky na tělocvik a zařídila mi u mé obvodní, které dělá účetnictví takovou zprávu. Alespoň něco dobrého. Bohužel ale hned po tělocviku budu mít to doučování, takže budu dvě hodiny jen tak tvrdnout ve škole. Doufám, že tam nebudu chodit moc dlouho...

Housle

23. září 2011 v 17:06 | El |  Deník
Ve středu, když sem byla na hodině klavíru, sem konečně dokopala učitelku k tomu, aby zavolala jedné své kamarádce v ZUŠce, protože mi slíbila, že mě nějak protlačí na housle. Nemyslím si, že by bylo tak jednoduché, aby mě vzali, protože mi už (bohužel) není šest let a nejdu poprvé do školy. Prostě, čím je člověk starší, tím je těžší začít hrát na hudební nástoroj. Obecně, taky ste si určitě všimli, že malým dětem jde třeba skvěle pexeso nebo se naučí velmi ryvhle plavat nebo lyžovat. Prostě mají paměť jak sloni. Právě z toho důvodu je těžké aby se náctiletý vůbec dostal na pořadník v ZUŠce. Naštěstí, já mám někdy fakt štěstí. Učitelka mi to domluvila na dnešek, což mi udělalo radost ze dvou důvodů. Za prvné, v pátek bych případnou hodinu skvěle stíhala a mám pak na cvičení celý víkend, navíc nikam nespěchám a za druhé, mám alespoň hodinu na to, abych se viděla se svou úžasnou kamarádkou, kterou mám k vzteku od rodičů zakázanou jako špatný vliv. Učitelka houslí mi přijde strašlivě milá, je to úplně jiná třída než ta moje na klavír. Když sme se tak nějak představily a ona si ujasnila, co po ní vlastně chci, tak zkoušela, jaký mám vlasdtně hudební sluch. Chtěla po mě zpívat! Já samozřejmě zpívat ani trošku neumím a moc dobře o sobě vím, že je moje vyluzované zvuky jsou strašně falešné. Ale Světe div se, jí to tak nepřišlo. Buď sem vážně dobrá, nebo je hluchá a nebo mi nechce zdělit tu krutou pravdu. Ale na tom nesejde. Prostě se to tak nějak dohodlo až k tomu, že mi půjčí školní housle a zatím k ní budu chodit v jejím volném čase a bonus k tomu je, že za to nic nechce. Takže sem po douhé době za něco strašně moc ráda, i když mám pochybnosti, jestli sem udělala dobře, jestli mi to půjde a jestli mě to bude bavit. Jasně, že tohle zvažuju až po tom, co sem duělala tak zásadní krok. Myslím ale, že toho litovat nebudu. Doufám, že toho nebude litovat i ta učitelka :)


Výměnný pobyt

19. září 2011 v 17:08 | El |  Deník
Vrátila sem se z opravdu dlouhého a nudného dne ve škole, kde sem schytala pětku z němčiny (útěchou mi může být, že nejlepší známka byla trojka a třídní šprtka dostala za čtyři) a zrovna čekám, kdy mi napíše můj výměnný student z německa. Mám dojem, že sem na blog už něco o výměnném pobytu psala a pravděpodobně to nebylo nic pěkného. Momentálně sem svůj názor přeorientovala na trochu pozitivnější notu. Ve středu jsme si měli vybrat své němce podle kritérií, které jsme mohli doma splnit a samozřejmě i podle sympatií, které jen člověk může získat z fotky. My s bráchou máme ubytovávat dva němce, nakonec nám ale mamka povolila jen jednoho, takže můj němec je ubytovaný u jednoho blbce ze třídy, který není schopný se semnou domluvit na tom, kolik mu mám zaplatit za těch pár rohlíků, co u něj sní a jestli se o něj budu vůbec starat, protože němcům máme odpoledne zařizovat program. Profesorka říkala, že ti lidé, kteří ubytují někomu němce, mu vlastně umožní jet do Německa, já ale přesto nechápu, jestli do toho německa vůbec pojedu, protože tam jedou i ti, kteří jsou z francouské půlky třídy a ubytují u sebe němce. Docela by mě mrzelo, kdybych tam nejela a štve mě, že nevím, na čem sem. Ale já sem ze své podstaty dost stydlivá, takže se profesorky prostě nezeptám, i kdybych měla umřít.Navíc sem si ktomu něci už stihla udělat jakýs takýs povrchní vztah, protože sme si spolu pěkně zanadávali na nový ěškolní rok a profesory. U něho bych ale ubytovaná asi nebyla, protože ve většině státech ctí pravidlo bontonu, takže holky s kluky nemíchají. A je to možná dobře, protože nějaká němka pro mě s mou jazykovou bariérou bude mít nejspíš větší pochopení než německý výrostek.

No bezva...

15. září 2011 v 18:03 | El |  Deník
Divím se, že ještě žiju. Ve škole je to teď strašný frmol, dneska sme kupříkladu psali čtyři testy a to jen dějepis se mi povedl, protože máme skvělého profesora, který roztříhal test a kousky zadání rozložil po třídě, takže sme měli asi deset minut na to, zjistit si všechny odpovědi. Sice smrdí, šilhá a jeho dech zabíjí, ale na učení je dobrej. Testy má ale příšerně těžký. Brácha s ním vždycky o bod vyhraje a dostane za jedna. U mě to bohužel moc nejde. I když většinu opíšu od něj, protože náš profesor má tu úžasnou vlastnost, že je taky poloslepý. Bohužel, jiní profesoři na operaci očí jít nepotřebují a navíc nám dělají testy na skupiny, takže opsat matiku vážně nejde. A to bych potřebovala jako sůl, mám už dvě pětky. A to sem se učila víc než bratr, který má trojku a jedničku! Život není fér!
Jinak mi dny plynou po hektické učící vlně, kdy člověk prostě nemá čas jít na internet, natož psát články na blog. Když ale obětuje čas na pitomé učení chemie, tak se to určitě vyplatí. Na tu se stejně nestihnu naučit, takže svojí skupině tu prezentaci zkazím. Koho by ale zajímalo, jak získalo svůj název morfium?
Poprvé za celou dobu, co chodím na gympl, si musíme vést čtenářské deníky. Sice sem to jeden rok dělala v páté třídě, ale teď už jsou ty nároky samozřejmě o dost vyšší. Navíc jsou tam knížky, které se mi moc číst nechce, protože já sem spíš na dlouhé romány a ne na povídky nebo J.Verna. Bohužel si ani nemůžeme zvolit nějaké knížky, takže hold musím číst to, co dostanu. Kdyby to byly knížky k maturitě,tak ani neceknu, ale takhle mi to přijde jako ztráta času. Ale co se dá dělat.

Zakažte stres!

11. září 2011 v 11:34 | El |  Deník
Neřekla bych, že škola bude fakt tak hrozná, jak se na první pohled zdálo. Teda, pro zatím. Když je týden tak po škole defakto nedělám nic jiného, než že se učím a dělám hromadu úkolů, co nám naložili, ale na známkách to prostě vidět není. Ve čtvrtek jsme psali opakovací test a já nad tím strávila přes čtyři hodiny. A hádejte, co sem dostala. Ano, správně, za pět. Mám chuť se na to vykašlat, i když bych to po první neúspěchu neměla vzdávat. Začínám si o sobě myslet, že jsem asi opravdu blbá, když i po celodenním učení dostanu stejně špatnou známku. Alespoň mám čisté svědomí v tom směru, že něco dělám. Bohužel si o mě asi profesorka musí myslet, že vůbec nic nedělám. Naštěstí mám na třídní profesorku štěstí, chápe totiž, že mi matika faktr nejde a proto mě nenutí, abych šla počítat k tabuli. Vyvolává mě jen ve vyjmečných situacích, az což sem jí vděčná. Na ostatní profesory ale už takové štěstí nemám. V pátek sem se dozvěděla, že na fámu, že profesorka němčiny je těhotná něco je. Celou hodinu jsem jí koukala na břicho a modlila se, aby byla jen tlustá. Houby! Není! Určitě dostaneme jednoho z těch dvou raplů co zbyli ve výběru. Tímhle tempem z němčiny nejen propadnu, ale zhroutím se zní. To ten školní rok hezky začíná.

Četla sem si svoje poslední články a zařekla sem se, že si už nebudu tolik stěžovat. Jak je vidět, nedodržela sem to :D

Tak se tady učím převyprávět text v angličtině a do toho si pouštím Hallelujah. Nemůžu se ale soustředit, pořád musím sledovat ty blbosti, co dělá Shrek s oslíkem a když to dojde k dávení chlupů u kocoura, tak se mi všechno vykouří z hlavy :)


Sourozenecká válka?

7. září 2011 v 17:20 | El |  Myšlenky a názory
Mít sourozence v určitém směru není vůbec jednoduché. Pokud je sourozenec mladší, bývá na něj často soustředěno víc pozornosti než na starší dítě, rodiče mu v různých bitkách a slovních hádkách dávají přednost, protože je "přece ten mladší" a oblíbenou větu "Podívej se, jaký mu dáváš příklad" už slyšelo mnoho lidí. Je to samozřejmě velká nespravedlnost, protože co sem já zažila, obvykle bývá právo na straně staršího ze sourozenců. Několikrát sem slyšela od dětí mé starší sestry takové výmysly od mladšího kluka na straší holku,m až se mi protočily panenky. Bezmezně obdivuji ty, kteří mají mladší sourozence a zároveň je mi jich taky líto. Já sem zvyklá na oporu ze strany mých bratrů a sester a musím říct, že sem téměř ve všech svých sourozencích našla úžasného parťáka.

Jsem z dvojčat a na svého bráchu nedám dopustit. Nikdo na planetě nemůže u bratra najít tak skvělého kamaráda a takovou oporu, jako jsem našla já. Každý den mi pomáhá s učením, protože je skoro ve všem lepší než já a to i několik hodin, i když by mohl dělat cokoliv jiného. Bez něj bych na gymplu asi dlouho nezůstala. Nemám ve třídě mnoho přátel a on, i když by si mohl sednou k nikomu jinému, si sedne ke mě. Dřív mi dokonce počítal příklady při testech z matiky a to i za takového rizika, jako pětky ze čtvrtletky. On je vlastně jediný, kdo mě za poslední dny dokázal opravdu rozesmát a dělá to denno denně. Měla jsem jednou období, kdy sem na Honzu bývala strašně hnusná a on se mi snažil pomoct, dokonce mi mamka řekla, že pro mě i brečel a mrzelo ho, že se trápím, a já ho od sebe stále odháněla. Tímhle článkem bych mu chtěla strašně poděkovat za to, co pro mě dělá. Brácho, mám tě ráda!

PS: Vím, že tohle je asi děsně nesmyslný článek, tak mě za tu sentimentálnost omluvte.

Zpropadený školní rok

4. září 2011 v 12:31 | El |  Deník
Tak mám za sebou první dva dny školy. Hrozně sem se těšila na víkend, protože sem ze školy i po pár hodinách byla unavená a hlavně sem cítila, že se to na mě všechno valí a myslela sem si, že ze mě nervozita z učení a všechny ty úkoly přes víkend spadnou a já si odpočinu. Houby. Samozřejmě. Teď tu sedím a žaludek se mi nervozitou z bůhvíčeho kroutí jak žížala až je mi z toho blbě. Sem zvědavá jak tenhle rok zvládnu. Dostali jsme několik nových profesorů a vždycky je to změna k horšímu. Na chemii jsme dostali takového hubeného plešatícího skrčka, co nám hned ze začátku oznámil, že "není žádný začátečník, tak ať si nevyskakujeme" a celou hodinu mluvil o svých požadavcích na nás a pravidlech ve třídě, kterou si krásně přivlastnil. Zeměpis, to je snad ještě horší. Před tím jsme měli úplně úžasného učitele, kterému opravdu záleželo na tom, jestli všechno chápeme a klidně tu samou látku vysvětlil desetkrát. Teď sem dostali profesora, který je spíš na matiku, takže se připravuju na to, že budeme počítat objemy planet a rozlohy zemí. Pamatuju si, že ještě v primě při projektovém dni jednu půlku třídy nazýval "tu méně retardovanou". Prostě hrůza. Se svou odolností vůči výtkám a ponižování si můžu rovnou z gymplu balit kufry. Do toho se šíří zvěsti, že naše němčinářka, která je nejhodnější na škole je těhotná a my dostaneme někoho jiného. Máme na výběr ze zástupkyně řiditele, to je špatná volba, ze zástupce řiditele, to je jeho horší volba a dalšího zástupce nevímčeho a to je nejhorší volba. Opravdu, lepší už to být nemůže. Vlastně může, ještě nám bylo sděleno, že v říjnu bude výměnný pobyt a já mám tu čest, že s bratrem nespíš ubytujeme dva němce a budeme se jim pět dnů starat o program. Já neumím německy! Ani slovo! A anglicky taky ne! Kdyby alespoň bratr neměl tréninky. Takhle padnou dva němci na mojí hlavu a já s nima budu muset chodit na bowling, který sem v životě nehrála. Naši rodiče jsou ovšem touto skutečností nadšení, takže se z toho nevykroutím. Bože, co mám kruci dělat?!

1.září

1. září 2011 v 12:22 | El |  Deník

Už týden před dnešním dnem jsem měla bolesti břicha, což je divné, protože já se do školy obvykle po dvouměsíční pauze celkem těším. Tohle je poprvé, co bych radši vyzvracela snídani, než abych šla po takové dlouhé době do školy. Nakonec ta škola samotná ale nebyla tak hrozná. Měli sme zařazování nových studentů, a to je vždycky alespoň na hodinu. Letos to bylo přijímání na kosmonautský výcvik. Sem fakt vděčná, že když přijímali mě, tak to bylo "jen" do blázince a já nemusela dýchat hélium a pak číst před celou školou věty, které se mi po všech devadesáti adeptech nesmazatelně vryly do paměti. Moje třída musela jen ochutnat nějakou hnusnou kaši a nechat se vyfotit ve svěrací kazajce, ale jinak to šlo.

Třídní naštěstí vyvrátila všem obavy, že budeme mít nějaké sportovní hry a sbor dvakrát týdně až do šesti. Toho sem se docela obávala protože zpívat neumím a se sportem by to dopadlo snad ještě hůř. Bohužel sem ale potakala našeho nového chemikáře a musím říct, že sem snad v životě neviděla tak nepříjemného učitele. Asi se letos z jedničky z chemie zhorším na čtyřku, protože tenhle profesor po nás určitě nebude chtít dvacet vzorečků jako ta senilní učitelka před ním, která dělala jeden pokus třikrát a teploměr strkala do baňky zásadně druhým koncem.

Bohužel sem dneska nešla do ZUŠky ohledně zkoušky na housle. Ne že by se mi tam bůhví jak chtělo, ale už sem si přála to mít za sebou. Dokonce sem té mojí nové učitelce koupila i bonboniéru Milka! Takže jestli mě nepřijmou, tak si tu čokoládu nechám pro sebe.