Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Říjen 2011

Reiki podruhé. Doufám, že naposledy.

8. října 2011 v 17:02 | El |  Deník
Tak sem dnes, vážení, byla na první oficální hodině reiki, na které mě moje předrahá maminka zapsala. Mám z toho takový divný pocit, prostě mi přijde, že je to strašlivě zbytečně, a za tu tisícovku co stojí jedno sezení, bych si mohla nakoupit spoustu užitečných věcí. Takhle od té "reikistky" odcházím s certifikátem a nulovými znalostmi. A co se tam dělo?
Nejdřív, po vášnivé debatě té ženské a mamky, kdy si skákaly obě do řeči a vedly diskusi o tom, jestli jde nádor zlikvidovat makrobiotickou straovu, sem se dozvěděla, co to vlastně to reiki je a kdo ho založil. Byl to nějaký chlápek, co kvůli tomu 21 dní meditoval na Hoře poznání a nejedl. Tak trošku blázen. A přijde mi, že to k ničemu nevedlo. Pak mě zasvětila do učení, to znamená, že mi pouštěla relaxační hudbu a já měla ruce alá modlitba, zavřené oči a ona nade mnou dělala klikyháky. Teda, alespoň říkala, že je bude dělat. Ptala se mě, jestli cítím změnu. Po záporné odpovědi vypadala velice zmateně a radši rychle přešla k probírání čaker a vět, které mi mají zajistit ochranu nebo ozdarvit jídlo, když teda jím "ty příšerné mléčné výrobky". Pardon, ale na chaluhy, co mi nabízela, chuť nemám. Nakonec sem skoro dvě hodiny ležela na dece na zemi, mluvila sem se svým andělem a čistila si čakry. Říkala, že to mám dělat každý den, ale dvě hodiny fakt nemám. Tak to asi dost odbudu (pokud to vůbec budu dělat), ale lepší něco, než nic, že? Máme tam jít někdy v listopadu a já se nemohu zbavit myšlenek, kolik svetrů bych měla za dva tisíce korun. Svetry a mikiny jsou totiž u mě nedostatkovým zbožím. Jako ostatně zelá skupina oblečení. No jo, rodičům to hold nepřidje důležité.
Jinak se mám, no celkem dobře. Zažila sem strašlivou hodinu s jedním profesorem, a když sem zjistila, že ho máme další den, tak sem se radši hodila marod. Udělala sem to teprve podruhé v životě a rozhodně absencí nelituju. Nejsem hold zrovna vzorná holka. Nevím, jak budu přispívat příští týden, přijede totiž student z Německa na výměnný pobyt. Rodiče nám ale alespoň budou platit pizzy, plavánía tenis.

Reiki?

1. října 2011 v 20:10 | El |  Deník
Tak sem, vážení, zažila podivný týden. Jednak bylo volno, kterého je jak šafránu. Strávila sem ho (jak jinak) jenom prací, protože přes týden se prostě všechny úkoly nestihnou. Dodělala sem konečně prezentaci na němčinu, kterou se máme naučit nazpaměť, ale na to já kašlu. Vím, že bych se jen nervovala a k ničemu by to nevedlo. Jsem absolutně smířená s tím, že z toho nebude dobrá známka. Ale je lepší mít čtyřku, než být týden ve stresu z toho, že se to učím několik hodin a k ničemu to nevede. Už mám odskoušené, že když se na něco učím, nikdy mi to nevyjde. Důkazem toho jsou čtyři předešlé písemky z matiky, které dopadly až na samé dno. A ejhle, jednou se na to vykašlu a mám dvojku. Život je prostě někdy strašně nespravedlivý.
Doma je to teď taky docela dobré, až na můj příšerný průšvih v pondělí, u kterého sem si myslela, že se z něj nevyhrabu. Nebudu ho tady rozebírat, protože je opravdu velice osobní a navíc nikoho nechci zahlcovat takovými blbostmi. K mému obrovskému překpavení se doma teméř nic nedělo a taťka mě nepověsil za kotníky ke stropu, jak sem čekala. Dokonce se přišlo i na to, že sem rozbila židli protože sem blba s bratrem a té se ulomilo jedno kolečko. Měla sem parádní štěstí, normálně bych za ty kotníky už fakt visela. Druhý den na to, se mě táta ptal, co chci k Vánocům na odpověď notebook oznámil, že pokud se budu chovat slušně tak ho možná dostanu. Což znamená, že ho mám skoro v kapse. Jupí! Sice mám počítač, ale příliš na něj nechodím, protože brácha nebývá často doma a ten jeho je mnohem lepší, takže se nacpu k němu. Takhle bych nemusela zatěžovat jeho i sebe hádkami o místo u obrazovky. A navíc, strašně mě láká představa, že si budu moct zalést do postele a v klidu pracovat v teplíčku. Takže to mi zvedlo náladu po tom, co sem se s téměř konečnou platností dozvěděla, že dostaneme na němčinu nejhoršího učitele z celé školy. No...super.
Taky sem byla v pátek v domělé "poradně". Bylo mi oznámeno, že mi ta ženská co to vede pomůže zlepšit známky ve škole, zlepšit paměť a takové věci. Vůbec nerozumím tomu, proč mi to doma řekli, když to nebyla ani za mák pravda. Ve skutečnosti sem šla za nějakou, no, nevím jak to nazvat. Prostě se zajímá o duchovno, čakry, reiki a takové věci. Samozřejmě sem byla vyjukaná jak veverka, protože tohle sem nečekala. Pět minut mě tam nutila opakovat pořád dokolečka jednu větu abych ze sebe dostala negativní energii a rovnou mě přihlásila na sezení reiki, nějaké zasvěcení nebo co. Ještě mi bylo zděleno, že sem indigové dítě a proto mi nikdo nerozumí. Opravdu super. Takže sem se nic nedozvěděla a ani mi nikdo neporadil. Navíc k té ženské budu chodit každý týden nebo měsíc, to sem nějak nepostřehla. Já nemám nic proti takovým věcem, dokonce se o to i zajímám, ale dost mě to zaskočilo. Možná se ale ukáže, že to bude fajn.
Tak, a teď se půjdu naučit ty zpropadené okresy na slepou mapu. Odkládám to už dva týdny.