Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Zpět. Ale na chvíli.

2. prosince 2011 v 21:24 | El |  Deník
Páni. Dva měsíce. Dva měsíce sem nebyla na tomhle blogu a to je co říct. Tak dlouho jsem nenavštívila blogy žádných mých přispěvovatelek, ale ne schválně, nebo z lenosti či nedostatku času. Je v tom bohužel něco většího, něco, co bych sem tak moc chtěla napsat, ale nejde to. Okolí to docela bere, ale nevím, jak by ste se k tomu postavili vy, moji blogoví přátelé. Nejsem připravená to říct, mám příliš velký strach, že by ste se ke mně obrátili zády a ohrnuli byste nos. Nechci ztratit tenhle svět, kde se můžu vypsat a vykřičet ven svoje pocity, starosti a problémy. Paradoxně ten můj největší problém sem napsat nemůžu, i kdyý bych chtěla. Je to všechno tak strašně obtížné a já vlastně nevím, co sem psát, když nemůžu říct kde sem se celé dva měsíce toulala a nevím, kdy mě cesta zase zavede domů k rodině a k internetu. Celá ta situace je pro mě obtížná, ale musím bojovat a jít dál. Už kvůli rodině. Asi to takhle zní divně a myslíte si bůchví co sem udělala nebo co se stalo. Ale nebojte, nikoho sem nezabila :). Jen jsem prostě byla dlouho pryč a nevím, kdy se zase ukážu. Nejradši bych byla, kdybych mohla poslední dva měsíce smazat a navždy je zapomenout, ale ono to nejde. A nejspíš ty další měsíce nebudou o nic lepší. Doufám, že sem jen zbytečně pesimistická a vidím to moc černě. Chtěla bych to změnit, ale to taky nejde, prostě nic není tak jednoduché, jak bych chtěla. Někdy si říkám, jestli to má vůbec nějakou cenu, ta moje snaha všechno urovnat a dát život sobě i rodině do pořádku. Nedokážu na to najít odpvěď a tak se jen tak plácám stále v tom samém a chodím do kola. Pořád dělám ty stejné chyby, ale překážky jsou tak dobře maskované, že si jich mnohdy nevšimnu. Je málo lidí, kterým se můžu svěřit a není nikdo, kdo by mi poradil. Na tohle jsem jen já sama a jestli to nedokážu srovnat já, tak už to nepřísluší nikomu. Svoje chyby by člověk měl napravit sám. Jenže já nevím, jestli to dokážu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 2. prosince 2011 v 22:39 | Reagovat

dokážeš cokoliv, pokud v to budeš věřit. jinak taky doufám, že jsi jen zbytečně pesimistická...
no a co se týče toho, že máš strach, že tě někdo odsoudí - pokud je to jediný důvod, proč to sem nenapíšeš, tak se na něj vykašli a prostě to napiš. já tě neodsoudím a myslím, že i spousta dalších tě bude mít ráda, ať se stalo cokoliv. a pokud ne, tak jsem hloupě povrchní.

2 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | Web | 4. prosince 2011 v 19:08 | Reagovat

achjo El, tys mi dala, já už si řikala, co se ti stalo, žes tak dlouho nepsala, přišlo mi divný, že bys s tím tak najednou sekla a nenapsala o tom ani řádku. chtěla bych vědět, co se teda vlastně stalo, vím, že ti můžu asi těžko pomoct, ale snad bych mohla aspoň poradit. ale ať už se stalo cokoli, nikdy bych se k tobě neobrátila zády. víš, já totiž na tvůj blog chodím mmimo jiné proto, že mi vlastně připomínáš mě před pár lety. tvoje (promiň, že to píšu takhle na rovinu) problémy a starosti se tak podobali těm mým tehdejším, že to ve mě vzbudilo pocit povinnosti a touhu poskytnout druhému člověku, když už nic jiného, alespoň morální podporu, za což ti děkuji. chápu, že se ti sem nechce o tom, co se stalo, ať už to je tedy cokoliv, psát, a nemám právo tě do něčeho nutit, pouze chci, abys věděla, že bych to věděla ráda. ale je to samozřejmě na tobě a nejspíš máš jiný starosti, než mě informovat o svém životě.
přeju si, aby se všechny tvoje problémy vyřešily a abys všechny bitvy, které tě čekají vybojovala. pamatuj si, že co tě nezabije, to tě posílí (vim z vlastní zkušenosti). drž se.

3 Vendy Vendy | Web | 4. prosince 2011 v 21:46 | Reagovat

Jsi docela tajuplná a těžko se dá odhadnout, co tak strašlivého jsi provedla... Jedno ti však řeknu - každý problém se dá nějak vyřešit. I takový, který vyřešit nejde - prostě se přes ten problém přejde.
Jde o to, vzít si z každé špatné zkušenosti nějaké poučení. Nechci tady působit jako moralistka, ale myslím, že nepříjemnosti nebo bolest v životě nás vede k tomu, abychom byli lepší, abychom na sobě trochu pracovali. Každý aspoň jednou v životě udělá nějakou příšernou botu, pitomost nebo vážnou věc - se vším se dá nějak žít, ale je potřeba něco dělat. Pracovat na sobě. Umět přijmout aspoň část odpovědnosti, ale netrýznit se zbytečně a nadměrně věcmi, které nemůžeme změnit. Hledat naději. Občas se pokusit někomu pomoct, udělat dobrý skutek. (Ne vždy a ne každému, to se nedá...)
Držím palce, aby se ti podařilo jít dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama