Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Leden 2012

Kdo je dneska nemá?

27. ledna 2012 v 10:08 | El |  Myšlenky a názory
Co si budeme namlouvat - servery, určené pro sdružování a kontakt mezi lidi, neboli sociální sítě, dneska vládnou, a to bez nadsázky, celému světu. Podívejte se třeba sami na sebe, podívejte se dobře a nelžete si. Je dost možné, že patříte mezi tu drtivou většinu lidí, kteří mají "alespoň" ten Facebook, Twitter nebo mají profil na x.teen či na lide.cz. Možná, že jich máte i několik. A kolik času na nich trávíte? Jste tam jednou týdně? Jednou denně? Hodinu? Dvě? Co myslíte, dokázali byste bez nich normální žít, normálně fungovat? Všechny tyhle otázky se mohou honit nejen v mé, ale i v těch vašich hlavách. Určitě už jste nějaký ten mravokárný článek a Facebooku četli, třeba na hvězdných stránkách typu Krásná.cz. Většinou nám do hlavy cpou stále ty samé omšelé a nezajímavé fráze jak je to špatné, jak na tom dnešní mládež visí a tak podobně. Těžko říct, jak se na tuto zkušenost můžeme dívat. Lidé se dělí na několik táborů - jedni jsou skalní obdivovatelé, kteří nedají například bez toho Facebooku ani ránu a píší na něj každé prd. Druhým táborem jsou zapřísáhlí lidé, kteří si vypsali za úkol nejméně Facebooku upálit za čarodějnictví. No a pak je tu poslední skupina a v té jsou lidé, kteřým Facebook či jiné podobné weby nevadí, třeba na nich i mají profil, ale na druhou stranu nemají potřebu zapisobat na "zeď " pravidelné návštěvy toalety. Jak v této a v jiných mnohých životních situacích platí zlatá střední cesta. Sociální sítě nejsou ani tak dobré a ani tak špatné, jak si myslí první dva tábory. Pokud se budeme každý den bezhlavě vrhat do hodin chatování a komentování přihlouplých statusů, fotek a budeme otravovat tu zdravější skupinu nesmyslnými zprávami, není to zrovna ten nejlepší nápad. Jistě, je to pěkné být ve spojení s lidmi, které máme rádi a třeba je nevídáme tolik, jak bychom si přáli, ale všeho moc škodí. Sociální sítě tu nejsou od toho, aby se stali náplní našeho života a aby lidé začali stýkat spíše virtuálně. Na druhou stranu ale taky nejsou proto, aby nám škodili. Řekla bych, že opravdu neškodí, protože to, co nám na nich může ubližovat je většinou pouze naše vina.
Já patřím do t

Kdo má pořád vymýšlet nadpisy?!

21. ledna 2012 v 17:12 | El |  Deník
Sedím tu doma, koukám do počítače a připadám si tak nějak nekulturně. Teda, nevím, jak to říct, ale tak nějak nepatřičně. Vy jste si nikdy nepřipadali tak jako mizerně, s pocitem, že všechno na co sáhnete se pokazí? Já si to uvědomuji čím dál víc a to zvlášť když piju tenhle čaj co mi mamka koupila na uklidněnou. Ta budoucnost se rýsuje nějak špatně, tahy jsou úplně jinak, než bych chtěla. Jenže nemám gumu. Nevím, jak vrátit zpět to, co sem udělala. Asi už jen můžu pokračovat dál v tomhle zkaženém výkresu, plný chyb a nedorozumění. Od té doby, co se vědomě snažím napravit tu paseku, se to kazí čím dál víc. Už se bojím o cokoliv se pokusit, protože při neopatrnosti by se to nakonec zřítilo jak domeček z karet.
Možná je to způsobené tím, že sem se tak moc upla na změnu, jinak vážně nevím. Když po sobě čtu to, co sem napsala, tak mi to přijde jako docela horor, ale tak zlé to zas není. Každý má asi chvilky, kdy se cítí mizerně. A že já tohle dost znám. Ale to je zase jiná kapitola, kapitola, kterou nerada rozebírám. Sem já to ale složitý člověk... Přijďte mě někdo rozveselit do té chumelenice...!




Zdroj obrázku zde

Školní kolotoč

18. ledna 2012 v 16:40 | El |  Deník
Špatné je, pokud onemocníte a chybíte třeba týden ve škole. Já mám v tomhle výhodu, protože s bráchou chodíme do stejné třídy, takže se to doma v pohodě doučím. Horší ale je, když chybíte třeba tři týdny, ale když chybíte tři měsíce, to je teprve něco. To práve zažívám já. Vlastně sem během těch třech měsících byla třikrát ve škole, ale myslím, že to mi to nijak neusnadňuje. Češtinu zvládám, ta je v pohodě, angličtina víceméně taky, fyzika, děják a takové věci taky ještě jdou, ale ta matika, chemie a hlavně němčina, to je absolutní hrůza. Z matiky zítra píšeme a já nemám šanci dostat nic lepšího, než pětku. Jak se mám naučt novou látku souběžně s tou starou? Tu současnou nemůžu pochopit, protože sem se ještě nedoučila předcházející, takže se jí musím naučit první, jenže to mi nezbude čas na tu novou. Je to kolotoč a já nevím, jak z něj vystoupit. Sice mám od doktorů zakázáno se přetěžovat, ale ten týden co sem už doma nedělám nic jiného, než se učím, učím a učím. Jediné oddechnutí bylo když sem byla na chvíli s kamarádkou, ale jinak nic. Mám z toho hrozný guláš a už očekávám to, že prostě prolítnu. Já, ta základková premiantka. Bože, to bych do sebe fakt neřekla. Buď propadnu z němčiny, nebo z matiky, ale spíš z té němčiny. Ono vám nepřidá, když vám profesor nadává, jak jste pitomí, neučíte se a tak podobně. Kdybycho měli tu profesorku jako minulý rok, tak bych z toho alespoň nebyla tak vynervovaná, jako sem teď. Měla bych se jít učit. Spíš musím. Sice dostanu pětku, ale nebudu mít špatné svědomí, že sem se na to neučila. Alespoň sem trošku upustila páru, jinak bych se ze všeho zbláznila...

Nový pokojíček

15. ledna 2012 v 10:33 | El |  Fotky
Nadpis je trošku zavádějící, protože nový vlastně není. Mám ho přestavěný už asi ěmsíc, ale pořád nebyl čas něco vyfotit, nebo když byl, tak se na to zapoměla. Vždycky sem se tak trochu za svůj pokoj styděla a pokud možno jsem příliš nevodilala kamarády domů, protože ten minulý nebyl zrovna esteticky pojatý, ale te´d je podle mě absolutně úžasný a hrozně útulný. Mamka je hodně umělecky zaměřená, takže dokáže prakticky z čehokoliv udělat něco pěkného. Třeba naše zahrada je toho důkazem. Dřív to byl jen velký kus trávy a dneska je vážně moc pěkná. Mám tam konečně i místo na vytouženou nástěnku a tak sem přemýšlela, čím jí zaplnit, aby vnesla trochu pozitivní energie do jinak šedých dnů. Co byste na ní dali vy? Původně sem tam chtěla dát ty překrásné obrázky od kamarádky, jen mi ale přijde hloupé je všechny propíchat špendlíkama a za čas je vyměnit. Takže teď jsou tam dva, mám tam přilepené své dobré vlastností,které mi pár dobrých duší sepsalo a nějaké kartičky, co sem dostala z Reiki. Možná tam ěnco i nakreslím sama, ale tahle činnost mi nikdy moc nešla, takže to by to asi nebylo nic moc povzbudivého.




Konečný návrat

12. ledna 2012 v 15:37 | El |  Deník
S konečnou platností mohu ohlásit, že dnešní den se plně vracím do služby blogera, který si už tak zvykl na své teplé místěčko v síti, že už by jí neopustil za nic na světě. Ne, vážně, konečně jsem doma, konečně jsem u počítače a hlavně, konečně je tu moje drahá postýlka. Tyhle tři měsíce, kdy sem byla víceméně pořád pryč, mi daly dost zabrat. Vždycky mi takové moje "výlety" pocuchají nervy tak, že už je snad lepš zůstat doma. Přemýšlela sem o tom, co bych sem kromě svých výžbleptů mohla dávat i něco jiného a moje nápady se stále točily kolem toho "říct nebo neříct". Víte, ono je težké mluvit o problémech s lidmi, které znáte, na kterých vám byť i nejpovrchněji záleží, ale mluvit s lidmi, kteří jsou vám ukradejí, je strašně jednoduché. No, a tak mě napadlo, že bych sem vlastně napsala, co se dělo, co sem dělala uplynulé poslední tři roky, ale zase mi přijde, že to hrozně hrtím a dělám z toho takovou aféry, přsto, že jsou to problémy jedné puberťačky. Co myslíte vy, měla bych to sem dát, nebo budete radši, když se budu zajímat o svůj aktuální, víceméně nezážvný život té -násctileté holky, která tu situoavala skoro rok?

Ježiš, to už je rok 2012?

1. ledna 2012 v 18:41 | El |  Deník
Přijde mi to jako měsíc, kdy jsme slavili příchod roku 2011 a najednou si doma připíjíme na rod další. Strašně rychle to uteklo, možná až příliš rychle. Za minulý rok jsem nasekala spoustu chyb a udělala mnoho přešlapů, ale nedá se říct, že by to bylo špatné. Potkaly mě i zajímavé a pěkné věci, jako třeba že se můj pejsek konečně naučila sednout a že to je pořádný výkon. Ostatním členům rodiny se taky nevedlo zrovna nejlépe a řekla bych, že nejhůř to odnesl taťka. Je závodním lomu a někkdy před létem jednomu neopatrnému dělníkovi utrhl stoj ruku. Chudák taťka nevěděl, jestli nepůjde sedět, mohl třeba něco přehlédnout a pak by za to mohl on. Pro nás pro všechny to bylo dost těžké, takže jsem i tak trochu ráda, že ten smolný rok je za námi a pokusím se špatně hrát optimistku a budu s nadějí hledět do dnů dalších. A co vy? Jak jste spokojení s právě odešlým rokem?
Sem děsně ospalá, takže to rychle ukončím takovým sdělením: příští dva až tři týdny tu nebudu z důvodu téhož jako u mých minulých nepřítomností. Snad se sem už brzy vrátím na trvalo.
Pac a pusu
....
To byl vtip