Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Moje...srdce

25. března 2012 v 21:11 | El |  Deník
No, ehm...takže... je to tak těžké začít první větu. Na jednu stranu strašně moc chci psát, dostat to ze sebe ven, ale na druhou stranu nemůžu, nevím, co napsat. Když se mě někdo zeptá co se to se mnou děje, nejsem schopná mu odpovět, protože to sama nevím. Ale ten pocit je silný, prostupuje mnou a já nevím co s ním, netuším, co dělat. Tak dlouho si člověk přeje, aby to přišlo, aby to zažil, cítil, jaké to je a když to pak přijde, když dostane to, po čem toužil, tak je z toho zmatený a ptá se sám sebe, jestli je tohle doopravdy to, co si přál. A přesně tak se teď ptám já sebe, je to vážně to, co sem si tak přála? Asi ano, ale... ach jo, jsem tak zmatená. V hlavě mi víří tisíce myšlenek, každá se dere na povrch a křičí, že ona je ta nejdůležitější. Před tímhle duševním zmatkem se nemůžete schovat, utéct, nebo dělat, že ho nevidíte, protože je ve vás a provází každý váš čin, drží se vás a dožaduje se pozornosti a tak si ho nejde nevšímat. Člověka v tomhle rozpoložení dokáže zabolet všechno víc, než jindy a stále dokola rozebírá všechno sám se sebou a mnohdy si uvědomí, že je na všechno vlastně sám. Některé věci prostě nemůžete říct nikomu, ať mu věříte sebevíce, je to něco tak intimního, tak osobního, že si to musíte nechat pro sebe, jenže pořád v sobě máte tu touhu svěřit se a pere se to ve vás a když se k tomu přidá všechno to okolo, tak to není právě jednoduché. V sázce je tolik věcí, přátelství s člověkem, který mi v životě už mnoho dal, iluze o tom, že svět přece jenom nemusí být nehostinný a krutý, moje svědomí, mé já, touhy, přání, prchavé chvilky štěstí. smysly opojené novou situací a mé jistoty, věci, kterým věřím. Cožpak všechno tohle může záležet na jednou jediném člověku?

PS: Sice jinak poslouchám absolutně něco jiného, ale tohle má prostě...svoje kouzlo a řekla bych, že to momentálně dost vystihuje.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | 26. března 2012 v 15:38 | Reagovat

ten klus mě normálně pronásleduje! ještě před pár dny jsem o jeho existenci neměla potuchy a najednou je všude!
tak nevim. trochu se zdráhám to komentovat, protože píšeš dost záhadně a vim, jak dokáže člověka naštvat, když si přečte komentář, jehož pisatel vůbec nepochopil, o co go. působí to na mě jako by ses zamilovala... ale to je jen můj dojem...
ale ten pocit, kdy se člověk nemá komu svěřit znám až moc dobře. nechci na tu dobu vzpomínat. ale věř mi, že když to člověk přežije, posílí ho to. hodně.

2 Handle Handle | Web | 28. března 2012 v 16:48 | Reagovat

To já se ani svěřovat moc nechci, ono to časem stejně zmizí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama