Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Cože? Růže?

15. dubna 2012 v 20:48 | El |  Deník
Eh... poseldní dva dny byli opravdu citově a myšlenkově dost vyčerpávající. Určitě to všichni znáte, ten pocit svírajícího žaludku, kdy máte pocit, jako by vám tam skákala žába a do toho vás lechtalo tisíce drobných ručiček a ne a ne to přestat. No, tak něco podobného sem zažívala já prakticky několik hodin denně celý tenhle víkend, takže by mnozí mohli říct, že jsem si vůbec neodpočinula, ale to vůbec není pravda, protože tenhle víkend mě zregeneroval mnohem víc než ty, kdy člověk prakticky nic nedělal.
Nějakou, mě stále nepochopitelnou náhodou, jsme se já a On dohodli, že půjdeme v sobotu ven. Vlastně to byla vážně strašlivá náhoda, vůbec tomu nemůžu uvěřit, ale nějak se to prostě seběhlo ab bylo to. A bylo to super. Šli jsme do lesa, celý jsme ho prošli, vedle nás spokojeně cupitala berňačka Ejminka a prostě to bylo... to snad ani nejde adekvátně popsat, nejsou na to vhodná slova. A víte co? Dal mi růži! Chápete? Růži! Mě, té nepopulární a nehezké holce dal někdo růži a ještě ke všemu mi jí dal On! Já mám v poslední době nějaké až zarážející štěstí a to nevěstí nic dobrého, co se vždycky něco stane. Brr, raději na to nemyslet, prostě se pokusím si to užít co to půjde. Byli jsme spolu opravdu hodně dlouho a klidně bych s ním byla ještě déle, ale musela sem už domů. Je mi skoro patnáct a můžu být venku jen do půl šesté, to snad doma nikdo nemá. Tedy, dřív mi to nevadilo, protože jsem vlastně nic moc nepodnikala, ale teď se to celé mění a zjišťuji, jak jsou okovy rodičovské péče mnohdy překvapivě svazující.
No a dnes jsme měli zase doučování. Musím se přiznat, že dneska mi to šlo doorapvdy hrozně, až sem se za sebe styděla, protože co sem dovedla říct, to bylo vážně... Divím se, že to se mnou vydržel, ta hodina a půl mu musela dát vážně zabrat. A mě taky. Naštěstí to zachránila velice příjemná procházka po městě, ta byla vážně prima. Mám chuť tady rozvinout ódy na to, jaký je úžasný, ale musím se krotit, protože je mi jasné, že už to tedy určitě nikoho nebaví. Příště se pokusím napsat něco, kde se nebude vyskytovat On. Slibuju! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natalia Contostavlos Natalia Contostavlos | Web | 15. dubna 2012 v 20:54 | Reagovat

Tak si to svoje štěstí užívej :) Mimochodem na patnáct let píšeš opravdu vyspěle :)

2 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | 15. dubna 2012 v 21:30 | Reagovat

(vyvalí oči na řádek pojednávající o růži. je z toho tak vyjevená, že ani neni schopná mluvit, ale strašně to El přeje, a až zase najde řeč, bude mít El štěstí, že jí zná jen přes internet. a taky jí strašně přeje, aby se to povedlo a vydrželo to, protože si podle ní kousek toho štěstí jen zasloužíš. a tjorvenka, její zosobněné svědomí dodává, že i trošičku závidí... :-D)

3 Michelle Michelle | Web | 17. dubna 2012 v 17:21 | Reagovat

a víš co? klidně napiš něco s ódama =o) ráda si to přečtu. je hezké, když jsi šťastná =o) taky bych psala ódy, ale vždycky mám strach, že to zakřiknu =o)

4 Baxy Baxy | Web | 22. května 2012 v 17:03 | Reagovat

prajem ;) a úžastný blog  atie články tiež

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama