Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

No, ehm...

29. června 2012 v 12:41 | El |  Deník
Co říct... marně hledám nějaká slova, kterými bych dokázala vyjádřit přesvědčivě, pravdivě, nezkresleně a tak, jak to skutečně je tuto skutečnost, ale asi je to marné, já nejsem žádný velký literát, rozhodně nedostanu Nobelovku za literaturu, takže popis věcí v jejich zrůdnosti asi přenechám někomu jinému. Přesto se však toužím o to podělit, vysvětlit vám to, jenže ať uvažuji nad čímkoliv, co sem o této věci už lidem řekla, tak mi dochází, že sem nikdy nevyjádřila ani setinu, ani zlomek té bolesti, smutku, ukřivděnosti a milionu dalších pocitů, které se ve mě sváří. Vidíte? Už zase brečím. Je to téměř týden, celý dlouhý týden uplynul od té události a já stále nejsem schopná dát se dohromady, ačkoliv bych ,kdybych toho byla v tuto chvíli schopná, bych na sebe byla hrdá, jak to dovedu zakrýt, jak dovedu dělat, že se nic neděje, ačkoliv se děje absolutně všechno. Samozřejmě mi to nejde úplně dokonale, protože jakmile není akutně nutné dělat šťastnéhého studenta, kterému končí prázdniny, tak upadám do... dejme tomu letargie, já to prostě neumím popsat, každý mi říká, že vypadám různě. Taťka se na mě osočuje, že sem jak hysterka a chodící mrtvola, mamka s výčitkami říká, že jsem jak z Dachau a bratr si ze mě tropí žerty. Jsou to moji nejbližší lidé, přesto mám pocit, že si nikdo z nich neuvědomuje, co se vlastně stalo. Jo, fajn, rozešel se s tebou přítel, ale co na tom, seber se, přestaň brečet a dělej, že se nic neděje. Ale jak mám sakra dělat, že se nic neděje, když mě ne opustil, ale když se na mě prostě vykašlal někdo, koho mám ráda ?! Vždyť mě opustil, měl jinou, choval se jak ignorant, nevšímal si mě, využil mě a pak mi ani nebyl schopen nic říct, prostě odešel... chápete to? Prosím, alespoň vy to chápejte...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | 29. června 2012 v 13:11 | Reagovat

chápu. repsektive snažím se. promiň, nedokážu asi napsat nic, co by tě utěšilo, nebo ti pomohlo, nikdy jsem nic takovýho nezažila. možná, pořád si opakuj, že ti za to nestojí. sedni k počítači, nebo telce a pusť si nějakou komedii, něco, co ti zvedne náladu. nebo jdi s kamarádkama ven. nebo, člověk asi v takový chvíli potřebuje bejt sám, jdi ven sama. snaž se uvědomovat si sluníčko a krásu kolem sebe, který je v létě všude dost. a nemysli na to. užij si prázdniny a nezapomeň, že já a další lidi co sem chodí jsme tu pro tebe.

2 El El | Web | 30. června 2012 v 16:01 | Reagovat

[1]: Myslíš, že nedovedeš napsat něco, co by mě potěšilo? Právě jsi to udělala, a potěšila jsi mě hodně. Děkuju ti! :)

3 Michelle Michelle | Web | 1. července 2012 v 22:47 | Reagovat

já tě chápu. i když se s takovýma situacema vyrovnáváme každý jinak, stejně to jednou musíme zvládnout. říká se, že pro jedno kvítí slunce nesvítí, mysli na to. chlapů jsou hromady. já se po nepříjemném rozchodu vybrečela mamce v náručí, až po několika dnech. a hodně mi to pomohlo. probraly jsme to z vnějšího pohledu a pomohlo mi to. pak už jsem byla v pohodě. navíc kamarádka se mě pokoušela seznámit s novýma lidma.
běž ven, začínají párty, akce a všechno, seber kamarádky a vyražte si. přijdeš na jiné myšlenky, pobavíš se a poznáš nové lidi.
a před tím si klidně kup kýbl zmrzliny a pobreč si u nějakého dojáku.
zvládneš to, držím pěsti :)

4 Lady Ettel Lady Ettel | Web | 1. července 2012 v 23:11 | Reagovat

hele takové zklamání není jediné a přijdou mnohem horší..tohle tě jen posílí..nejspíš to byl pěkný idiot a těch po světě kráčí spousty..a nám, co se smůla lepí na paty(oni se nám lepí na paty) nezbývá nic jiného, než věřit, že ten pravý někde čeká s pugetem růží..třeba za rohem;)

5 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 2. července 2012 v 14:41 | Reagovat

Mám podobnou zkušenost, já z ní udělal tu co mě podvedla a protože jsem bohužel znal i jeho udělal jsem jim díky svým kamarádům ze života peklo a dost se mi ulevilo... chodím s nimi na párty kde je mají všichni za nejhnusnější lidi na světě a já se skvěle bavím...
je to trochu zvrácené a plné pomsty, nicméně mě to pomohlo..

6 Pistácie Pistácie | Web | 4. července 2012 v 21:57 | Reagovat

Achjo. bohuzel te chapu az moc. tvoje pocity. to ze ti nikdo v okoli nerozumi. nejhorsi na tom je, ze v tomhle si fakt sama. nikdo nechape, jak se citis. co se děje. ze ses nejvic na pokraji zhrouceni, je ti furt do pláče, a proste nekdo ti ublizil, ranil tě, a ty pritom porad myslis na ty uzasne stravene chvilky, a castecne by jsi to chtela i zpet, i kdyz ho vlastne nenavidis, za to co udelal. chapu to :(
ja uz par rozchodu zazila, a popravde mam ted ten nejkrasnejsi a nejsilensji vztah, a kazda predstava, ze by to jednou mohlo skoncit mě niči :( a bojim se ji, a proto si ji nepripoustim !!
verim, ze jednou se najde ten kluk, u ktereho se budes citit v bezpeci an ejvice silna s nim :)
ale ted to musis prekousnout, vydrzet :) a bojovat. tenhle pocit zmizi, bude to trvat, ale zmizi. !!! to mi ver!!!

7 Creencia Creencia | Web | 5. července 2012 v 18:27 | Reagovat

Kdo to nezažil, tak nepochopí. Já tě chápu. A když kolen tebe nění nikdo, kdo by tě podržel, tak se s tím musíš poprat sama. Když se ti chce brečet- breč. Když máš chuť mlátit do věcí- tak si klidně zamlať. Když budeš mít chuť se jít bavit- tak běž. Možná to bude znít jako fraška- ale čas všechno spraví :) A nové zájmy, přátelé, známosti a třeba i lásky :) Buď silná, buď svá a počkej si na lepší a krásnější budoucnost! :) Přeju hodně štěstí a sil! A hlavu vzhůru! :)

8 Vendy Vendy | Web | 9. července 2012 v 0:40 | Reagovat

Máš tu hodně dobrých komentářů a hodně podpory a tak se jen můžu přidat s tím samým - zvládneš to!
Tvoje mamka už zřejmě zapomněla, jaké to bylo, když byla v tvém věku, protože od té dovy uteklo něco let a ona se musela možná potýkat s horšími věcmi - a tím nechci snižovat tvé trápení, ale musela se starat o domácnost, pak ses jí narodila, a starat se o mimino a o manžela a dům a když to takhle se všemi těmi starostmi jede několik let a pořád dokola, tak už má pocit, že tvé trápení je vlastně zbytečné a těžko chápe, že tě to opravdu bolí.
Každý z nás se jednou potká s prvním odmítnutím nebo první ztrátou, a tyto ztráty, ač bolí, nás vlastně formují. Protože člověk, který skutečně pozná bolest, dokáže být i soucitný k druhému (aspoň většinou), takže bolest nás polidšťuje.
Tím nechci říct, že je perfektní a že je to bezva žůžo, užívat si bolesti (nadsázka).
Jenom se říká, všechno špatné je k něčemu dobré -a k čemu je dobrý tvůj rozchod, se asi dozvíš až za několik týdnů nebo měsíců.
Třeba jeho odchod byl signálem, že uvolnil místo pro někoho lepšího než je on sám?
Smutky přebolí, milá El, a držím palce, aby to bylo rychle pryč...
Přeji ti znovu úsměv nejen na tváři, ale i v duši.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama