Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Snažím se, ale nejde to

6. července 2012 v 16:20 | El |  Deník
Je mi... ano, to bych taky ráda chtěla vědět, jak mi je. Ráno se probudím zhruba v pět a čtyři hodiny se neklidně převaluji v posteli, aby rodičům nebylo divné, že jsem tak brzo vzhůru, nechci jim dělat starosti a navíc, je to beztak ani nezajímá, nikdy je takové povrchní věci jako jak se má jejich dcera, nezajímaly, ti byli spíš na známky, co na mě říkají učitelé a jak dlouho jsem cvičila na klavír, takže to, že se se mnou rozešel někdo, koho mám (ano, stále mám) ráda, je nechává zcela chladnými. Mamka se mě nejprve snažila kostrbatě uklidnit, asi sem jí musela celkem vyděsit, jak sem spadla před domem a brečela sem, ale po piktosekundě po tom, když zjistila proč brečím, toho nechala a taťka mi přišel do pokoje náležitě vynadat, že se chovám jako hysterka, takže nač je vůbec zasvědcovat do toho, že všechno není tak, jak má být, když se setkám se zcela zjevným nezájmem a budu označena za slabocha, ufňukance, bačkoru a ještě dostanu přidáno tím, že mi řeknou, že je to beztak moje vina. A ona asi je, jiné řešení tady nevidím, což mi celou situaci ještě zhoršuje. Teď zírám v noci do tmy a moje vlastní mysl mě zrazuje tím, že mi šeptá, jak sem to celé zkazila, do toho mi ještě ukáže představy, jak se On vodí s nějakou jinou dívkou které teď říká jak jí má rád a tak se to opakuje každou noc a k lepšímu spánku mi nepomáhají asi tyto rady. Když tedy konečně usnu, tak se zase vzbudím za čtyři hodiny, takže si vůbec neodpočinu a když si vezmete, že takové myšlenky mám celý den, tak se už někdy v poledne cítím tak strašně unavená, že bych si nejradši zalezla do nějakého tmavého koutku a tam zůstala už celý život. Jenže to nejde a musím to nějak doklepat až k večeru, kdy už je společenky přijatelné, abych si šla lehnout, jenže samozřejmě neusnu a tak se další čtyři hodiny převaluji z boku na bok a snažím se najít polohu polohu, kde by mi ty myšlenky daly alespoň ns chvíli pokoj. Začínám opravdu chápat Bellu Swannovou, chápu tu její díru v hrudi, všechno...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 PISTÁCIE PISTÁCIE | Web | 6. července 2012 v 17:54 | Reagovat

Mno a takove pocity jeste nejaky cas nezmizi. to je jasny. :(
akorat teda, nechapu tvoje rodice, boze, proc te nepodrzi. :(( promin, ale je to ubohost. co nejaka kamaradka ? kamarad ? nekam vyrazit, zlepsit naladu. nemuzes se jen uzirat myslenkama, chapu to. ze to nejde ted jinak, ale uz brzy by take bylo na case nekam vyrazit a zkouset zapomenout.a jestli jak rikas, se uz vodi s jinou za ruku, tim spis, to vse hod za hlavu, kopni ho do zadnice, a nazdar !! uzivej, dyk sou tu prazky :) nadherne pocasi !! bez k vode, trebas tam narazis na nejakeho fešaka ...

2 J-Zee J-Zee | Web | 6. července 2012 v 20:57 | Reagovat

Znám trápení kvůli klůkům. Zhruba před měsícem mi skončil vztah. Nejdív mě to hodně bolelo,plakala jsem a nemyslela na nic jiného.. Ale to odezví,neboj. Hlavu vzhůru,koukej po jiných klucích a bav se s kamarádkami,choďte ven,na nákupy,pokud děláš nějaký sport,věnuj se tomu. Ať nevidí,jak moc Tě to ničí být bez něho. Ať lituje toho,že o Tebe přišel! Držm palce. ;)

3 Nell Nell | Web | 7. července 2012 v 12:05 | Reagovat

Tohle znám, člověk je v takové zvláštní ulitě a v podstatě se ten den snaží jen přežít. Sama přemýšlím jak z ní ven a i tobě přeju, aby jsi na to přišla...

4 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 7. července 2012 v 19:31 | Reagovat

to jak se máš přece není povrchní věc...
jestli se táhá s jinou nic to neřeší a to že ty s toho máš takovédle problémy a nejdeš dál tě dělá slabším v jeho očích a pokud to nevidí tak tím líp pro tebe..
m bys být ta silná, kašlat na něj a spát normáln, on má mít výčitky a nespat ;) !

5 Vendy Vendy | Web | 9. července 2012 v 0:32 | Reagovat

První lásky a první zklamání... někdo se dokáže otřepat rychle a najít si dalšího (šťastné povahy!), jiný se trápí a má pocit, že mu něco chybí, bez milované bytosti se cítí neúplný. Asi to neseš těžko, jseš zřejmě citlivější povaha, znám to, když jsme se rozešli, taky jsem to dlouho nemohla rozchodit a dnes si říkám, že už bych to udělala jinak. Ale k tomu se člověk asi musí propracovat.
Teď tě to bude bolet, bohužel, ale za nějaký čas zjistíš, že už ti to nevadí a za další nějaký čas si řekneš - co jsem na něm vlastně viděla...
To zvládneš, uvidíš. Ve skutečnosti jsi totiž silnější, než si myslíš, každý máme v sobě rezervy, o kterých ani netušíme. Jen je dobré začít něco dělat, podnikat, být aktivní. Zapsat se do nějakého kurzu, podnikat výlety, fotit, uvařit nějaké jídlo a vyhrát si s tím, malovat, nebo psát do deníčku, vyházet knížky z knihovny a skříň s oblečením a všechno to přerovnat, mechanická práce taky někdy uklidní. Nebo si pusť třeba Cimrmana nebo Šimka a Grosmanna - ono tě to posune zas trochu jinam, navíc si řekni, ti lidi, jak se tam smějou těm scénkám a historkám, ti lidi taky měli svá trápení a své bolesti a ztráty a taky se s tím pomalu nějak vyrovnali...
Ale abych tu nerozváděla komentář do maxima, raději končím a jen ještě - drž se!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama