Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Ne, není.

5. srpna 2012 v 21:11 | El |  Deník
Vzpomínáte si na minulý článek? Tedy lépe řečeno na jeho nadpis? Ne, asi ne, takže asi je hloupé nazvat tenhle článek takhle, když to nikdo nepochopí, ale což, teď opravdu nemám příliš síly na to vymýšlet nějaký "inteligentní" nadpis. Víte, jedna z obzvláště nechutných vlastností života je ta, že když už si myslíte, že je všechno v pořádku, že teď konečně přišla ta chvíle, kdy všechno bude jinak, život se otočí a s radostným šklebem vás nakopne do zadku se slovy "to se tedy pleteš". A přesně tak nějak je to teď i u mě, ale asi bych neměla být tak melodramatická a všechno hned přehánět, jenže nejhorší je, že mi to tak vážně přijde. Asi sem jeden z těch nepřízpůsobivých křehoučkých a zhýčkaných dospívajících lidí dnešní generace, když všechno hned vidím tak černě. Tedy, ono je víceméně všechno černé, ale teď sem měla pocit, že sem našla svítilnu, která mi svítila na cestu a vždycky sem viděla kousek před sebou. To je lepší, než nevidět nic. No jo, ale nebyla bych to já, kdyby se nakonec i ta svítilna nerozbila a nebylo zase všechno tmavé a studené. Teď je to horší, protože člověk si bolestněji uvědomuje, o co přišel, protože když víte, že je světlo, o to víc vás bolí tma. Jo, já vím, nic moc se neděje, ale já z toho prostě vždycky musím udělat něco většího, nebo v tom musím vidět víc, než ostatní. Dřív sem byla spíš smutná, než naštvaná sama na sebe, ale teď sem možná i víc naštvaná, než smutná. Tedy nejdřív sem smutná a pak naštvaná, protože smutek přichází v těch nejméně vhodných chvílích. Třeba u kamarádky. Třeba u kamarádky, který si na vás udělá celé odpoledne čas, u kamarádky, která se vám věnuje, projde s vámi obchody, je na vás hrozně milá a pak vám ještě zaplatí Colu, protože má pocit, že něco udělala špatně. A víte, jak se jí za to odvděčím já? Rozbrečím se nad její třídní fotkou, protože je na ní i můj bývalý přítell, zbytek dne se mnou není žádná řeč a druhý den udělám téměř to samé, jen tentokrát na delší dobu a bez jakéhokoliv důvodu. Sem já to ale kouzelná kamarádka...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anvier Anvier | Web | 5. srpna 2012 v 22:19 | Reagovat

Každý to někdy potřebuje, od toho kamarádi, ti opravdoví jsou.
Já zastávám názor, že život je horská dráha. Jakmile stoupáš nahoru, věř že spadneš dolů a něco se pokazí, ale když padáš dolů, už můžeš vědět, že za chvilku tu bude stoupání. A ta dráha nejde zastavit a o to je ten život lepší, protože jinak bysme si na štěstí zvykli a už by nebylo jedinečné :-)
Otřepaný názor, otřepaný fráze, já vím, ale prostě tomu věřím. :D

2 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 8. srpna 2012 v 17:54 | Reagovat

nevím co napsat... když toho lituješ tak to nedělej..
a to že si naštvaná nevadí.. zkus to využít..v naštvání je síla tak jí dej do něčeho, co tě baví :)

3 J-Zee J-Zee | Web | 8. srpna 2012 v 19:13 | Reagovat

Hlavně nemysli na NĚJ! Musíš na něho zapomenout,je to minulost. Žij přítomností a doufej v lepší budoucnost. Musíš sama sobě vnucovat,že je Ti vlastně strašně fajn. Být ráda za to,co máš a umět se radovat z maličkostí..
Jsem sice pesmimista,ale tohle je už trochu moc. Věnuj se něčemu,co Tě chytne a bude Tě bavit,něco čemu dáš všechen svůj volný čas. Doporučuji Cheer. Zrovna sem o něm psala článek:D.
Ty si prostě musíš začít aspoň trošku věřit,nechat si narůst sebevědomí a neopohřbívat se. A držím palce,ať je to jenom lepší.:)

4 Kris Kris | Web | 9. srpna 2012 v 10:44 | Reagovat

Kamarádka to jistě pochopí, ostatně ty by jsi taky nebyla naštvaná kdyby jste si prohodily role a ona neměla náladu až by to nakonec vyvrcholilo a ona by se rozplakala. O nic nejde je to lidské a emoce musí jednou probublat na povrch. Nedělej si z toho hlavu.
Můžu ti říct jedno staré, ale pravdivé klišé: Čas to všechny zahojí. Vyřeší to za tebe, nemusíš se snažit. Jen zkus nesedět doma a neužírat se. Je lepší něco dělat aspoň na to na chvilku přestaneš myslet ;-)

5 Anvier Anvier | Web | 10. srpna 2012 v 6:31 | Reagovat

Odpověď na komentář u mě:
Jo, nejhorší je, že nemusel. To byla moje chyba, že jsem to dopustila a nezastavila to v počátku. A to je na tom to nejhorší :D ale to co se stalo stalo se a nikdy už to nezměníme. Raději se soustředím na budoucnost :-)

6 Creencia Creencia | Web | 10. srpna 2012 v 8:40 | Reagovat

Opravdoví přátelé tu jsou od toho, aby nám ty slzy utíraly za každých okolností :)
Jinak tu tvojí "melodramatizaci"- jak píšeš- chápu. Já mám zase ve zvyku řešit každou maličkost a udělat z toho děsně velkej a nevyřešitelnej problém.
Ale myslím, že by ses už měla přestat užírat tím, co bylo. Jsi mladá, zdravá, tak si užívej života a soustřeď se na budoucnost! :)

7 Emanuela Emanuela | Web | 10. srpna 2012 v 9:52 | Reagovat

právě od toho kamarádi jsou, aby tě furt podrželi, ikdyž si myslíš, že ty jsi něco udělala špatně, oni vědí, že je to v tu chvíli v pořádku

8 Emanuela Emanuela | Web | 11. srpna 2012 v 12:58 | Reagovat

děkuju :) během dneška zveřejním první část :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama