Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Září 2012

Boj

25. září 2012 v 15:55 | El |  Jiné naprosto nezařaditelné výkřiky do světa
Na křídlech rajek
odletěl jsi v dál
já nehledala Tě
neměla jsem Tě znát.

Žít a vědět, žít a znát,
toť úkol nehodný nás lidí,
však žít a mít, žít a lhát.
toť úkol souzen Tobě.

Tys můj největší nepřítel,
já Tvá lítá sokyně
bojujeme spolu, s pravdou,
bez konce a začátku-

Ve vlaku plném úkolů

21. září 2012 v 16:09 | El
Ve škole den ode dne přituhuje, což se mi vůbec nelíbí. Zkoušení, testy, úkoly, akce, projekty, besedy, soutěže, to všechno se na mě kupí neuvěřitelně rychle a já se v tom přestávám orientovat. Můj jindy ne tolik používaný diář je najednou plný dvaceti položkami na den, je toho vážně dost. Jistě, vím, že vyšší gymnázium je těžší, než to nižší, ale tady je to vyloženě obrovský skok o několik úrovní dopředu. Sice se to všechno opakuje od znova, ale velmi se to prohlubuje a my dostáváme tuny domácích úkolů, nejhorší jsou ty na ZSV. Jelikož máme kreditní systém, musíme hrozně makat, chodit na besedy, psát o nich články, dělat "dobrovolné" úkoly, protože ten, kdo je nedělá, nebude mít dost kreditů ani na čtyřku, i kdyby měl všechny testy s nejvyšším možným počtem dosažených bodů, k tomu jsou ještě nějaké projekty a čekají nás řečnické soutěže, improvizační soutěže a tak podobně, no prostě hrůza, zvlášť pro někoho, kdo se začne klepat jen při představě mluvení před třídou, natož před půlkou gymplu. Vážně by mě zajímalo, jak tenhle rok přežiju... Díky bohu jsme ale dostali snad nejlepší možnou kombinaci profesorů, takže alespoň s nimi nejsou ty hodiny tak hrozné, tedy až na našeho chemikáře, to je s prominutím blbec první kateogrie, co neumí nic jiného než pomlouvat celý učitelský sbor před žáky a myslí si, že je hrozně vtipný a všichni ho mají rádi. Bohužel, někteří ho vážně mají rádi, což abbsolutně nedovedu pochopit... To, že ho nemám ráda, je výhodné v tom, že je mi úplně jedno, jestli se před ním shodím nebo ne, ani mě tak netrápí známky, u jiných profesorů, na druhou stranu se mi ale na hodinu vůbec nechce, takže díky bohu, že takových profesorů nemáme na gymplu víc. Už tak to není jednoduché a do toho ještě spousta vedlejších věcí, jako klavír, rodina, přátelé, vize být dobrou paničkou mého psa... Ale kdo toho dnes nemá hodně?

Jizerky

15. září 2012 v 9:34 | El |  Deník
Tak sem se vám vrátila z naučně-pracovního pobytu v Jizerských horách se školou. A vítě, co je na tom nejlepší? Já to přežila a to doopravdy! Představte si chajdu na konci pětikilometrového stoupání do obřího kopce, stranou od veškeré civilizace, bez vody, elektřiny a tudíš i bez WiFi, sprch a klasických záchodů, prostě jako ve středověku. Já nejsem nějak choulostivá a nejsem ten typ co by stál před záchody (spolužačka je trefně nazývala sračkodíry) a vykřikuje, že to je nechutné a že to prostě nemůže, ale ráda sem tam tedy nechodila, takže sem jeho návštěvu zregulovala na jednu denně. Ano, vydržela sem to, ale kdo ne, když se tam nedá dýchat bez pozvracení? Bouda měla dvě patra, dole byly zmiňované záchody, kuchyně bez sporáku a vody pouze s kamny, na kterých jsme dvě hodiny marně zkoušeli uvařit těstoviny a místnost kde jsme jedli a kde spali profesoři. Nahoře byla pouze jeden pokoj, velká asi jako menší učebna, ve které spalo namačkáno na sobě třicet lidí, kluci a holky dohromady. Tudíž žádné soukromí na převlékání, žádné soukromí na nic. Byla tam zima, ale strašná, navíc já spala u okna, takže sem do spacáku lezla v ponožkách, tlustých ponožkách, návlecích, dvojité vrstvě tepláků, tílku ,dvou triček a silnou mikinou a stejně mi byla zima, což samo o sobě stačilo k tomu, abych čtyři noci nespala, ale nebudu to házet jen na chudinku zimu, nespala bych ani kdyby tam bylo teplo, protože holky s kluky dělali neuvěřitelný bordel, opili se, kouřili, prodávali si navzájem trávu a tak podobně, takže sem přijela i mírně přidušená a kdyby mi někdo dělat testy, tak mi asi vyjde, že sem marihuan taky požila, díky těm výparům. To byla asi ta horší část, ta část pracovní moc pracovní nebyla protože první den jsme nic nedělali, druhý den se šlo na túru, na kterou já ze zdravotních důvodů nemohla jít, ve středu se dopoledne plely v silném dešti a nehorázné kose stromky v lesní školce, ve čtvrtek sem zůstala na chatě, protože mi bylo špatně v pátek se jelo domů. Alespoň tohle dopadlo dobře, když už nic jiného. Musím říct, že jestli na mě ještě někdo někdy přijde s takovým pobytem, tak to se budu bránit ještě víc, než teď.

O všem a o ničem

8. září 2012 v 10:09 | El |  Deník
Zjistila sem, že mě hrozně baví být vzorná studentka. Možná je to tím, že mám konečně diář, který je dostatečně použitelný a do něj si vedu obsáhlé seznamy co za den mám udělat a seznamy, lístky, upomínky, prostě něco takového, mě lákají a hrozně mě baví odškrtávat si co už mám hotové. Jako každoročně se mi vrací zářijová nakupovací mánie, takže mamku tahám při každé příležitosti do papírnictví a "hrozně nutně" potřebuji ty tenké barevné fixky, krásné sešity, hromady propisek, zvýrazňovače, kružítka, fólie, desky, prostě všechny možné školní potřeby. Nejradši bych všechna ta papírnictví vykoupila od shora až dolů, ale mamka mi to jaksi nezaplatí a tak se musím krotit, protože jinak by mi za chvíli nezůstala ani koruna, jak se znám. Prostě sešity a deníky, to je moje. Problém je, že když si koupím nějaký krásný, tak do něj prostě nedovedu nic napsat, takže se mi teď po stole válí několik povedených sešitů a já se marně rozmýšlím, kterým předmětem je z nesvětím, protože za ty peníze je přeci nenechám jen tak ležet, že ano. Zajímalo by mě, jak dlouho mi ta extrémně snaživá nálada vydrží. Minulý rok to bylo tak, že sem ze školního roku byla tak hrozně vystresovaná, že sem ani nemohla spát, byla sem hrozně nervózní, no prostě sem si přišla jak blázen, že to tak prožívám, ale teď je to v pořádku, teď me dokonce i to učení, přepisování sešitů a dělání domácích úkolů celkem baví, ale hlavně se mi v duši rozhostí takový krásný pocit, kdy se cítím tak nějak... spokojeně, hrdě, nevím jak to nazvat, asi to znáte, když se svědomitě na něco připravujete, cítite se najednou tak vzorně. Takže já jdu ve své vzornosti pokračovat a jdu si uklidit pokoj a kupodivu sen a to těším :D

Jo!

3. září 2012 v 15:56 | El |  Deník
Tak se vám hlásím z 1.září a trochu opožděně se vám musím pochlubit - zvládla sem to. Oboje zkoušky, jak z matiky, tak z němčiny, byly hrozné, snad v životě sem nebyla tak nervózní. Ve čtvrtek, když sem se s žaludkem na vodě dobelhala do školy na tu masochistickou akci, sem vážně myslela, že jim při tom písemném testu omdlím. Taky že jo, tedy později. Sem já to ale silná nátura, že? Když sem dostala papír s větami k přeložení, tak sem s hrůzou zjistila, že je to úplně totožný test, jaký sem už jednou já a moje třída psali. Člověk by řekl, že když už sem ho jednou psala, tak ho teď napíšu lépe, ale opak je pravdou, já to napsala snad ještě hůř, takže když uplynul stanovený čas, byla sem na pokraji svých sil s přesvědčením, že už sem to prohrála na celé čáře a nedovedla sem si představit, že bych ještě našla odvahu na to dojít do třídy na ústní část. Kupodivu ovšem ta ústní část, ze které sem byla úplně v háji, dopadla mnohem lépe, než sem čekala. Ona je jedna věc říkat tu "řeč", co sem si měla připravit, před celou třídou a druhá věc je říkat to jen před profesorem, byť z něj mám panickou hrůzu. Už v půlce mého monologu mi řekl, že je jasné, že sem prošla, takže sem to v euforii dokončila, on se na mě usmál, poblahopřál mi a šlo se. Chápete to? On a usmát se? Poblahopřát? To bylo už druhé velké překvapení za ten den. Pocit úlevy mi ale moc dlouho nezůstal, když sem si uvědomila, že druhý den dělám reparát z matematiky, na který sem byla snad ještě méně psychicky připravená. Ve třídě nás bylo na reparát sedm, což je docela úctyhodný počet na kvartu gymnázia, tohle sem tedy opravdu nečekala, když sem na tenhle gympl nastupovala. Ten test byl buď tak jednoduchý, nebo sem to já uměla tak dobře, ale věděla sem skoro všechno, což mě neskutečně překvapilo a vyrazilo mi dech. Při ústní zkoušce před komisí, na kterou sem měla hrůznyplný názor, se jen probíral ten test, profesorky byly milé a snažily se mě dokopat ke sprvné odpovědi a k mému nevýslovnému překvapení sem nejen že prošla, ale dokonce se trojkou! Já! Vážně sem tomu nemohla uvěřit, jak sem byla šťastná. Nechce se mi jít na vyšší gymnázium, rozhodně je to ale lepší, než jít znovu do kvarty, takže vítej, kvinto!