Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Listopad 2012

Znovu...

25. listopadu 2012 v 14:33 | El |  Myšlenky a názory
Proč mi na něm záleží?
Proč mám pocit, jako by se celý poslední půl rok začal opakovat, jen s někým jiným?
Proč jsem tak hloupá a zase jsem si někoho pustila k tělu?
Proč dopouštím, abych dělala tu samou chybu podruhé?
To jsem vážně tak pitomá?
Nezáleží mi na něm. Ne. Ne. Ano.
Chtěla bych zrušit celý tenhle rok, chtěla bych smazat všechno, co se stalo, chtěla bych zapomenout.
Chtěla bych přestat být naivní, chtěla bych přestat vidět v lidech jen to dobré a pitomě doufat, že jednou třeba budu mít štěstí.
Nejsem pěkná. Ani chytrá, zajímavá, nemám spoustu peněz. Ale vysvětlete mé duši, že s takovou prostě nemám nárok na štěstí, že úspěch a láska nečeká pro šedé myšky.

Nestálí rodiče

17. listopadu 2012 v 12:43 | El |  Deník
Mám já to zvláštní rodiče, někdy jim vadí každá blbost, ale to, že jejich dcera nosí pětky z matiky prakticky celý školní rok, je nechává chladné do té míry, že mě mamka po čtvrtletce, která dopadla mizerně, vzala nakupovat, prý si z toho nemám nic dělat (nutno ovšem dodat, že mi to strhla z limitu na Vánoce), kdežto normálně je naštve vážně skoro všechno. Vůbec se v nich nevyznám, je to stejné, jako u učitelky klavíru - někdy chtějí tohle, v zápatí jim je to ale jedno a když se snažím splnit jejich přání, tak to najednou chtějí úplně jinak, stejně jako na klavíru, kde mi nejdřív řekne, ať skladbu hraju rychleji a druhou hodinu mi za to, že jsem splnila to, co chtěla, vynadá. Ono je pak docela těžké splnit jejich očekávání, když se mění každým dnem, zato u bratra zůstávají dost stálá, takhle se to mění jen u mě, čemuž moc nerozumím. Možná proto mám takový problém s vymyšlením vánočních dárků pro ně, protože jednu chvíli je potěší to, podruhé zase tamto, takže je těžké něco zvolit, takže to nakonec asi vyřeším tak, že po úporném přemýšlení koupím něco praktického, ačkoliv já bych tedy z nového hrnce jako dárek k Vánocům moc radost neměla, ale znáte to, mamky. :) Co jste nakoupili/nakoupíte pro své rodiče vy?

Angína bez angíny

10. listopadu 2012 v 10:19 | El |  Deník
V životě jsem nevěřila, že to řeknu, ale vážně, radši bych chodila do školy, než být nemocná! Od minulého víkendu mi není nějak dobře a jelikož chodím každé úterý na prohlídky k obvodní doktorce, tak se na mě podívala a nic na mě neshledala, tak jsem šla normálně do školy, ale ten samý den začaly stejné příznaky i bratrovi, druhý den se tedy šlo znovu k doktorce a skončilo to tak, že angínu mám nejen já a bratr, ale i mamka a taťka pravděpodobně taky. Ačkoliv jsem to já, kdo nakazil celou rodinu, tak je mi ze všech nejlépe, vlastně jako kdybych angínu vůbec neměla a byla úplně zdravá. Proto mě taky štve, že jsem kvůli tomu zameškala tři dny ve škole, což dělá spoustu zameškaných hodin, chybějících zápisků, nemluvě o testech, které jsem prošvihla a hlavně přijdu o hodiny matematiky, což je u mě celkem průšvih, i když já tu matiku nechápu ani když tam jsem, tak to možná takový rozdíl nebude... K tomu všemu samozřejmě nesmím ven a to zrovna v momentě, kdy je k tomu tolik příležitostí, takže mě to moje povalování štve dvojnásob. Kdyby mi alespoň něco bylo, tak to pochopím, ale když se cítím úplně zdravá, tak mě to vážně leze krkem, ani vyvspat se dloiuho nemůžu, protože beru prášky i v noci. Vážně, já chci z domu!

Poznej sama sebe!

1. listopadu 2012 v 21:14 | El |  Deník
Víte, co je zvláštní? Asi tři dny žiju s představou, že jsem na blog napsala článek a přitom tu žádný není... Nechápu se, kolikrát jsou ty mé pochody mysli docela zajímavé, možná někdy až moc, nebylo by na škodu se v sobě alespoň trošku vyznat. Jak jsem si ověřila dnes ve škole, kdy jsme s naším trošku "neobyčejným" (v překladu prostě s trošku divným) profesorem měli podle přednášky, co napsal v ZSV, psát na deset minut kompletní rozbor naší osobnosti podle Galénových, Pavlovových a dalších a dalších typologií a já, jak jsem to tak četla, tak jsem u sebe dovedla přiřadit jen melancholika a to bylo tak celé. Talent? Nic. Nadání? Nic. Genialita? No to už vůbec ne. Vlastně moment, věděla jsem ještě IQ, ale nevím, na kolik se dá věřit nějakému testu a konec konců, výsledkem takového testu si můžu tak leda podložit stůl, v životě mi je to celkem na nic, ačkoliv pokud vám vyjde pěkné číslo, umí to celkem zvednout sebevědomí, stejně jako sice trochu sexistická, ale přesto egozvedající poznámka na vaše pozadí, na které jsem včera měla štěstí. Já! No chápete to? Já ne, což je další věc, které u sebe nerozumím a takových bych mohla psát ještě stohy... Co vy? Kdyby vám někdo zadal takový úkol jako mě, a sice popsat sama sebe, co by jste psali? :)