Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz / Odkaz

Berte prosím v podtaz autorská práva.
Všechny mé články, výtvory a veškerý obsah
blogu je autorský a bez mého svolení nebo
bez uvedení zdroje ho prosím nezveřejňujte na svém blogu.

Leden 2013

Idyla

24. ledna 2013 v 14:48 | El |  Deník
Tak klidný školní týden jako je tento, jsem už dlouho nezažila. Na škole jsou dva první ročníky a jedna kvinta, kteří minulý pátek jeli na lyžák, ze kterého se mi podařilo vyvléknout a to jsem se ani nemusela příliš snažit. Na horách, nota bene na lyžích, jsem stála poprvé a naposledy v sekundě na gympláckém lyžáku a ne, že by se mi to chtělo dvakrát opakovat. Nechce se mi to vůbec opakovat. Představte si tu situaci, kdy věčně odstrkovaná holka stojí poprvé na lyžích mezi spolužáky, kteří všichni lyžovat umí, do toho jsou tam s nimi ještě starší kluci, no nebylo to dvakrátv příjemné, pitomej svah... Takže jsem se zařekla, že mě na takovou akci už nikdo nedostane, takže zatímco ostatní lyžují někde bůhví kde, já s bratrem a směskou lidí z prváků chodím do školy, končíme v jedenáct a prakticky nic neděláme. Tedy vyjma dneška, to jsme něco víceméně dělali, ale konec byl jako vždy v sladkých jedenáct, kdežto ostatní musí dělat obloučky, stromečkovat kopce a soutěžit v nějaké "úžasné" olympiádě, co pro ně vymyslel náš mírně potrhlý učitel ZSV. Lepší už to snad ani být nemůže, dokonce jsem dnes zjistila, že dostanu čtyřku z matiky, což je pro mě po minulém školním roce dost úspěch.
Jak si užíváte týden vy?

Znásilněná

16. ledna 2013 v 17:06 | El |  Jiné naprosto nezařaditelné výkřiky do světa
Psaní je ohromná terapie, někdy pomůže víc, než tisíc slov.

V doušcích tvých myšlenek
nejsem jen já pán,
znám však jedno zákoutí,
já karty rozdávám.

Odhrň tu temnou roušku,
kde zrcadlí se sen,
sebral jsem ti panenství,
jen tiše plač, nevzejde den.

Nemáš už nic, jen holou kůžu v hrobě,
není již rtů beze jmen,
Bůh odvrátil svou tvář tobě,
už není cesty ven.


P.S: Neberte všechna slova vážně.

S milostí do nemilosti.

9. ledna 2013 v 16:42 | El
Když se podívám zpět na poslední týden, zjišťuji, že jde všechno čím dál víc do háje a bohužel si za to můžu jen a jen sama. Bylo by tak uklidňující, kdybych ve svých myšlenkách mohla na někoho svalit alespoň kousek z mého problému, abych si mohla říct, že to všechno není jen má vina, ale bohužel, opravdu si za svoje problémy můžu sama, protože jsem prostě moc hodná. Vím o sobě, že lidem nedovedu odmítat, nesvedu odmítnout požádání o pomoc, sešity půjčím i spolužákům, kteří mi je nevrátí a podobné blbosti, jenže tentokrát to přerostlo do takové míry, že jsem udělala hroznou hloupost, celé čtyři měsíce jsou hloupost, jeden velký strašný omyl, do kterého jsem se dostala jediným slovem. Měla bych s tím něco dělat, jenže ono je všechno tak těžké, že nevím, jestli to se svou dobráckou povahou svedu, protože já jsem v některých ohledem až tupě hodná a nechám si líbit prakticky všechno. Nemáte někdo nějaký tip, nějakou radu, jak trochu bojovat s touhle pitomou vlastností? Byla bych moc vděčná za každou radu, teď už jde opravdu do tuhého...